sobota 23. února 2013

How to become a filmstar

It's official, je ze mě filmová hvězda.
Haha, kdo z vás hraje ve francouzským filmu? Kdo z vás tam skutečně jde vidět? Kdo z vás je v titulkách a má profil na IMDB.com? :D

Né, že bych se teda jako chtěla chlubit... Nicméně ve středu jsem tedy byla konečně pozvaná na českou premiéru Lásky všemi deseti (Populaire zní líp, n'est-ce pas?). S rodiči jsem strávila příjemné čtyři hodiny v autě hraním s Pouem, čtením Bravíčka a koukáním kolem sebe. Když jsme konečně metrem dorazili do Lucerny, začal pořádnej frmol. V naprosto miniaturní šatničce jsme na sebe nahodili převleky - já tam byla jako první a dostala nejkrásnější a nejčervenější šaty ze všech. Pak jsem sedla k jedné z kadeřnic (měla jsem trochu obavy, že nás čeká taky půlka hlavy vyholená, jak to teď děsně letí a jak to další z kadeřnic taky měla) a za dvacet minut už jsem měla z jindy volně žijících vlasů krásné prstýnky.

Jistá paní N., co to měla na starost, tam zoufale pobíhala tam a zpátky, napůl nalíčená, s tím, že televize už je tu a že nevadí, že nejsme učesané ani namalované, že hlavně musíme vzít stroje a jít psát. Tak proč ne, že jo, vzala jsem svoji mašinku a vyrazila. Pak jsem se asi hodinu křenila do objektivu ČT1, bušila do stroje a pohazovala svýma krásnýma loknama. Když jsme dotočili scénu ve stylu módní přehlídky (aneb sejděte po schodech, jedna za druhou, usmívejte se -a některé z nás se i trochu vlnily v bocích, if you know what I mean), byla jsem vybrána, abych jim teda jako k tomu i řekla pár slov. Na otázky milé paní redaktorky jsem fakt netušila, co mám říkat, tak jsem jenom pořád opakovala, že to je taky sport :D.

Po tomhle jsme měli asi dalších deset minut na to, abychom si nechaly dodělat účes (suprovní splácaný drdol) a doruda si nalíčit pusu. Opět jsme vzaly stroje a opět šly psát - tentokrát pro veřejnost na pódium před plátnem. Byly jsme představeny a pak už jsme jim jen ukazovaly, jak že se to jako dělá :D. Pak jsme se všichni usadili do první řady a netrpělivě očekávali začátek filmu... -

No tak jako dobře, uznávám, že jsem možná malinko zaujatá, ale ten film byl fakt super! :D Milá romantická komedie, potěší a neurazí, po dlouhé době jsem se u filmu i smála -, a až na naprosto nechutnýho hlavního hrdinu Romaina Durise (znát ho už při natáčení, mohla jsem z toho, že jsem ho evidentně zaujala "Heey, you are the best here!", něco vytřískat, ale co už) to bylo prostě kouzelný. Všechny z nás jsme tam šly vidět, ať už víc nebo míň - já spíš víc :D. Plánovala jsem si, jak se budu všem chlubit, jak jsem ve filmu vypadala jako princezna, ale protože mě donutili mít ty odporný brýle, se sarkastickým smíchem se chlubím aspoň tím, že tam jsem vypdám tam jako debil (ha, ha, ha). The best thing - jsem i v titulkách, takže kdyby si mě někdo nááhodou nevšiml, mám důkaz. (Všem průběžně oznamuju, že se mají na mě jít podívat do kina; nejlepší byla říďa, která si to hned poznamenala do diáře a prohlásila, že ve čtvrtek jde do kina!)

Po epickým filmu následovala ještě áftrpárty. (Předtím jsem ovšem asi hodinu pobíhala všude možně se strojem, aby si mě mamka mohla vyfotit, jak mi to slušinká, takže není divu, že mě včera bolely svaly jak sviňa). Bylo tam moc lidí a moc jídla; z francouzský pekárny Paul to byly makronky, mandlový koláčky, mini dezertíky a malé kuřecí, šunkové a sýrové sendviče, z Mangaloo zase čerstvé džusy a potom taky značkové červené víno a tak. Taky tam byla pro veřejnost možnost půjčit si retro šaty, nechat si udělat retro vlasy a pak se v retro koutku nechat vyfotit na retro polaroid (který nám ale stejně nechtěli dát, hajzlové), což zase samozřejmě musela vyzkoušet moje maminka. O česání byl zájem velký, tak jsem toho francouzského kadeřníka francouzsky (!!! vím, jsem skvělá) požádala, jestli by mohl učesat (toto jsem nevěděla, jak říct, tak jsem zuřivě máchala rukama kolem hlavy, ale pochopil :D) moji maminku. Inu, učesal, takže jsme nakonec neodolatené byly obě dvě a s kadeřníkem jsme hnedka byli kámoši.

Potom, co jsme se dosyta najedli a nafotili už bylo docela pozdě, a tak jsme opustili krásnou Lucernu a vyrazili metrem k autu a potom autem domů. Do postele jsem ulehala ve 4:07, a tak jsem si řekla whatever a do školy šla až na půl dvanácté. Teď si prohlížím fotky (škoda, že jsem si ty šaty nemohla nechat), čtu zprávy o tom, že "jsem zase v televizi" a těším se, až snad příští týden (prázdniny, yes) na Populaire půjdu s Iv a Džejn.

Takže asi tak.
Mějte se, žijte blaze, a buďte slavní, tak jako stará dobrá
Juno
Trailer - Populaire

2 komentáře:

Little prayer řekl(a)...

Ty naše upejpavá a skromná celebrito, musím na to jít! :)
Víš, co je nejvíc vtipný? V t tý Lucerně jsme se mohly potkat, kdybych neodmítla dělat doprovod :D

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

Jůůůů! To jsem vůbec nevěděla... ty fotky by mě vlastně celkem zajímaly :)