neděle 17. února 2013

Everybody needs love, everybody needs to be loved

Le temps passe vite.
Dnes trochu míň ironicky a trochu víc zaláskovaně; ...

Jednou mi Kiki řekla, že bych neměla žít jenom pro víkendy (aneb reakce na mé pondělní "pátek se blíží" hlášky), protože potom vlastně přicházím o strašně moc drahocennýho času a ostatní dny se snažím nějak přežít. Něco na tom bude, tak se snažím každý den si naplánovat něco, co mi zvedne náladu. Jako jen tak si pod peřinou znova prolistovat kuchařku a chroupat u toho milkový sušenky, napustit si vanu s koupelovou solí (na to jdu hnedka po napsání tohoto kousku) nebo spojit příjemné s užitečným a konečně vyžehlit nekonečně vysokou hromadu prádla u něčeho milého. Myslím, že byste to měli zkusit taky, každý by měl. Jinak z těch všech starostí brzo zblbnem.

Můj Milý měl jarní prázdniny tento týden - na rozdíl ode mě -, ale rozhodla jsem se, že v pátek just a little bit zabulám školu a pojedu za ním na jarní tábor, kde dělá vedoucího. Tak jsem jela, s batohem, který byl třikrát tak široký jak já a s bušícím srdcem, neboť jsem jela do nějaké prdele, kde stěží byla autobusová zastávka, jela jsem sama a do toho mi ještě Milý volal, že pro mě nemůže přijet na zastávku, protože chystají něco pro děti a že jako pro mě pošle kámoše. Takže stará dobrá Juno s batohem jak kráva jela někde, kde nikdy nebyla a na zastávce čekala na někoho, koho neznala, kdo přijel v autě, které nikdy neviděla. Po prvních pár šocích, když jsem dorazila, jsme s dětma hráli nějaké hry a Milý se vypařil, což bylo výborné. Asi dvě hodiny jsem ho neviděla a on mě nechtěl pustit do pokoje.

Když mi v deset večer dovolil otevřít dveře té naší malé nudle, začaly mi téct slzy po tvářích. Přes obě postele bylo obrovské krepákové srdce, nad ním krepákový nápis I love you. Před postelí stál stoleček se čtyřma vysokýma svíčkama, miskama se sušenkama a tyčinkama a talíř s jahodama. "Krásného Valentýna, lásko", zašeptal mi do ucha. Potom jsme zalezli pod deku, krmili se dobrotama a koukali na mobilu na Lásku nebeskou. Tohle je láska; ale abyste neřekli, i já se ve čtvrtek činila. Kromě toho, že Milý dostal s předstihem i na místě spousta dárečků jsem ve čtvrtek koupila Kiki a A. kyselý lízátka za tři koruny, mamce jsem vytiskla fotku, kolem který jsem voskovkama namalovala srdíčko a napsala vzkaz a pak jí to podstrčila, a bráchu jsem ráno vzala do obchodu, ať si něco vybere. Když celý šťastný odcházel do školy dřímajíc v rukou tři sladký loupáky plus ještě jednoho indiánka, zeptal se, za co že to jako má. "Je svátek všech zamilovaných, bráško. A já tě mám moc ráda." "To já tebe taky, zisto." (sestra=sister=sista=zista) A potom jsem se s holkama podělila o valentýnský pomeranč, který byl z půlky oranžový a z půlky červený.

Myslím, že čím víc lásky rozdáš, tím víc ti jí zůstane.

Aby to nevypadalo moc přeslazeně, tak musím přiznat, že ty tři dny na táboře nebyla vždy úplně pohádka, ale nakonec to bylo všechno strašně nádherné a já si tak nějak zvykla budit se v něčím objetí, takže teď je to tady takové prázdné a smutné. Všichni vedoucí (nikomu nebylo nad třiadvacet) byli v pohodě a taky se mě snažili naučit pít Fernet a žrát krvavý stejky, ale nemyslím si, že bych něčemu z toho začala v budoucnu nějak zvlášť holdovat, if you know what I mean.


Abych toho vzrůša neměla málo, když jsem se po docela divoké cestě domů (můj tatínek mi poradil, že než aby pro mě musel přijet, bylo by o mnoho jednodušší, kdybych jela tím vlakem odněkud, kde jsem v životě nebyla, domů, a čtyřikrát přestupovala, thank you daddy) snědla oběd u babičky, vyrazila jsem ještě na čtyři hodiny do ZUŠky na soustředění s ó velkým Alfou a jeho milou slečnou z konzervatoře. Bezvadný, naučila jsem se stahovat prdel a dělat kontrakci, ale dneska jsem se nemohla z postele ani zvednout. Taky mě bolí hlava a mám (as usual) moře práce, ale říkám si, co už a čekám, až se mi napustí ta vana, abych si mohla odškrtnout dnešní "příjemnou věc".

(It's official; potřebuju prázdniny. Už hodinu tady napouštím vanu, aniž bych tak nějak zadělala špunt.)

Mějte se krásně, a hlavně se milujte a množte, protože:
love is all you need!

Juno
(Billy Joel - She's always a woman)

PS.: Jestli hledáte naši milou skvělou Elišku, zkuste TUHLE adresu. Ale psst, a neříkat to žádným zlým motherfuckerům.

3 komentáře:

Little prayer řekl(a)...

Juno, ani nevíš, jak moc ti tuhle romanci přeju, a trošku závidím. Je tak krásné číst o tvém štěstí :)
Máš pravdu, na všem si člověk musí najít něco pozitivního, a ačkol ise mi to často nedaří, budu se tomu muset podívat na zoubek :)
A moc ti děkuju za zmínku, ještě teď se červenám :D :)

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

:) Pěkné, dokonce moc pěkné!
Já si sice musela na "valentýnské" setkání počkat až na neděli, ale zase to stálo za to. Na nějaké velké vyznávání lásky si moc nepotrpím (ani to neumím) a můj Nu taky ne, ale bylo to včera pěkný a zábavný, chichi.

Btw náhodou jsem narazila na tenhle článek a vzpomněla jsem si na Tebe - až budeš vybírat, kam na práva ;)
http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-59284110-brnenska-prava-jsou-uz-potreti-nejlepsi-v-cesku-praha-je-tesne-druha

Ale abych to naše hogo-fogo Brno nepřechválila... Brno smrdí! (A to doslova - když přijedu do Brna, první co postřehnu je smrad v podchodu na nádraží, blefuj!)

Hezkej týden - a snad už brzo ty prázdniny...

danielle m. řekl(a)...

To je super, žes za ním jela na tábor! :D Aaa. Já to chci takyy :D A to s tím valentýnem chci takyyy!!! :D aaa. S Milým jsme Valentýna neslavili, nějak enbyla inspirace ani peníze a navíc mám 10 dní po valentýnovi narozeniny a chci spíš nějaký překvápko na ně než na nějaký den, který si vymysleli obchodníci, aby jim šlo na odbyt zboží mezi Vánocema a Velikonocema :/ Takže bych takovouto věc chtěla obyčejně bez dnu, chápeš ^^ Krvavý stejky? To snad ne! :D Jee, už se zas těším na tábor. Jela jsem minule prazdniny jako vedoucí a říkala si, že už nikdy víc. Ale já stejně zas podlehnu a pojedu :D Takový zážitek nejde vůbec s ničím srovnat, i když je to mnohdy k nevydržení (spíš kvůli ostatním vedoucím než kvůli dětem, ty byly fajn, a taky kvůli strašné zimě v noci), ale je to prostě něco vyjímečného.. A s tou ,,jednou příjemnou věcí každý den" máš asi pravdu. Začla jsem tento rok (opravdu až tento rok) nesnášet školu a vždy se těším na pátek večer, kdy prostě nemusím nic dělat. Je to bezva. Ani dnes nemusím nic dělat, tak si pustím big bang, udělám si kakao a budu relaxovat, yes! ^^ Měj se krásně má drahá Juno.