Every cloud has a silver lining.

Tak prázdniny prostě a jednoduše have comme and passed, a zítra mě po devíti dnech opět s otevřenou náručí budou vítat studené chodby naší školy. Snažím se si moc nestěžovat, protože mám teďka tu novou životní filozofii, žejo, a říkám si, že další víkend už se beztak zase blíží.

Nicméně za těch pár dní jsem si stihla dokonale vycídit pokoj (ještě dokonaleji než obvykle), jenom trošičku se učit, dělat s Milým na oběd slané zapékané palačinky, hodně číst (motivační knížka od K. a druhý díl Hunger Games) a hodně spát a půl dne drhnout od prachu a dřeva svou novou skříň, do které jsem se zamilovala. Víte, je skvělá, a já mám stále tendence ji znovu a znovu otevírat jen abych se přesdvědčila, že opravdu nic nepotřebuju. Taky jsme byli jednou - asi letos naposled - na svahu, jedli jsme tam párky a pili čaj a poslouchali konverzace ostatních lidí: "Tyvole, tak to se nedá, takovej cukr tady místo sněhu!" "No hej však jasné, aspoň víš, jak se jezdí v poušti, ne?" Unfortunately, měli pravdu, bylo to dost o držku, a když jsem jednou, když byl svah už rádně rozježděný, spadla na držku, zaryla jsem se do "sněhu" až po lokty.

Potom jsem si ve čtvrtek udělala výlet a vyzvedla si Milého u školy, u něj jsme udělali popcorn a vyrazili na město, koupili si Aloe Vera a šli na Silver Linings Playbook s Jennifer Lawrence (ta holka je prostě DOBRÁ) a Bradley Cooperem. V kině nás bylo všehovšudy deset, takže jsme se rozvalili do celé zadní řady, křoupali popcorn a tulili se na dvojsedadle. Ten film, ten byl ovšem skvělý. Takže pokud jste ho ještě neviděli, šup do kina s požehnáním vaší milované Juno, bude se vám to líbit, určitě.

Ten večer jsem přespala u tety a ráno vyrazila za babičkou, která mi udělala tzv. chlupaté knedlíky. Víte když jsem byla malá, někdy jsem si stěžovala, že "dneska mají nějak málo chlupů", a i když je mi dneska jasné, že jejich hlavní přísada žádný chlupy určitě nebudou, na recept se ptát nehodlám, protože tomuhle se prostě krásně věří. Potom mě i s dědou doprovodili na vlak a já si, jako velká holka, dojela na soustředění s psaním na klávesnici.

Bušili jsme do ní skoro tři dny, bolela mě z toho místy hlava a měla jsem chuť vyliskat svý drahý spolužačce, ale nakonec jsme to přece jen jakž takž všichni zvládli; teda až na dnešní ráno, když mě probudilo, jak se jeden nejmenovaný miláček v sedum ráno rozhodl, že bude pařit nějakou příšernou hru, a přes chodbou se rozléhal příšerný zvuk hraného potlesku, vzrušeného rozhovoru a koňského řehtání.

Většinou to byla sranda, ale v sobotu večer jsme se všichni hrozně naštvali, když jsme k večeři chtěli "obyčejnou vodu", milá ženština nám donesla bonaquu, a když jsme to odmítli zaplatit s tím, že tohle jsme teda jako fakt nechtěli (dle jejího výrazu jí bylo úplně jasné, co jsme chtěli, ale co naděláš), zavolala si pana vrchního, tak jsem s ním chvíli hovořila, ale nakonec jsme to teda zaplatili, aby z toho ta milá paní, co nám to soustředění a všecko zařizovala, neměla problém. Jak jsem ale byla nasraná, omylem (jak jinak) jsem jim tu jejich bonaquu rozlila po ubruse, zděšeně se omluvila (jsem nechtěla, neasi) a vykráčela ven, kde jsme ještě půl hodiny vzrušeně debatovali o tom, jak se vydělává počesku. Kreténi.

Cestou na intr jsme se ještě ten večer stavili na nákupy ("ááá, pojďme do nákupáku!" židlí ti tak do obličeje, my dear classmate), tak jsem alespoň měla příležitost koupit Milému prstýnek, sobě proužkovaný fusky a jedny beruškový pro tetu, a potom mamce ujetý obal na mobil k MDŽ (ale pššt, překvápko, neasi). Taky jsem zabloudila do knihkupectví a nechala tam tři stovky za Terapii láskou, totiž knižní předlohu k Silver Linings Playbook. Je tam něco, co k filmu nebylo, totiž citát, který se prolíná celým příběhem.

Every cloud has a silver lining.

Do češtiny je tohle přeložený idiomaticky jako všechno zlé je pro něco dobré (což podle mě není dobrý překlad, ale co už), ale pro potřeby knížky je to přeloženo doslovně: Každý mrak má stříbrný okraj. Na stříbrný okraj je tam poukazováno vždycky. Tahle myšlenka se mi strašně líbí a citát mám už zapsaný v diáři.

Silver lining.

Takže teď čtu o sto šest, myslím, že film byl možná i lepší, ale ta knížka je moc pěkná a já už jsem si dlouho nic nekoupila a miluju vůni nových knih, takže mě to ani nemrzí, vlastně spíš naopak.

Jak jste jistě postřehli, nastalo jaro. Teda, podle mě je ještě 28. nebo 29. února ještě zima, ale 1. března nastává jaro, nehledě na počasí. Takže jsem hned po návratu do vymrzlého pokoje sundala všechny vánoční ozdoby, už nehodlám nosit zimní boty a namísto solné lampy jsem si zapálila ikeáckou svíčku s vůni smetanové zmrzliny, to aby se jaro ničeho nezaleklo a v klidu si to připlulo i k nám.

Žijte blaze,

Juno