neděle 25. listopadu 2012

Good tidings we bring to you and your kin, good tidings for christmas and a happy New Year

Zdar.

Často si říkám, že si musím najít čas, abych psala častěji, protože za delší dobu prostě a jednoduše vždycky zapomenu, co že epickýho se mi to zase přihodilo, ale na tenhle fakt taky často zapomenu, nebo prostě jenom musim studovat. Tento víkend byl první v tomto školním roce, kdy jsem se opravdu nemusela na nic učit (teda, jenom na zítřejší matiku, ale to snad nějak už půjde). Nastávají zkrátka převratné změny.

Minulou neděli jsem tady měla Milého; vařili jsme spolu oběd, tulili se v posteli a večer jsme vyrazili na bazén - a to byla ta chvíle, kdy se mi zhroutily veškerý představy, touhy a plány, který jsem měla už od děství. Víte vždycky, když jsem na bazénech vídala takový ty typický přicucnutý párky, tajně jsem po nich pokukovala a těšila se, až se mi to taky takhlenc jako poštěstí - a když už jsem měla tu možnost, Milý mě místo nějakýho přicucávání furt topil, stříkal mi vodu do xichtu a hrozně se mi smál, když mi tryska tryskala přímo do očí. Samozřejmě, na nějaký to přicucnutí v tmavým koutečku taky nakonec přece jenom došlo, ale i tak jsem musela Milému osvětlit své dávné iluze: "No ale proto mě tak miluješ, ne?" odpověděl, a já nemohla jinak, než mu chytit pod vodou nohu a táhnout ho s sebou :D.

Jednou v pondělí jsem čekala u auta na Iv, až skončí v baletu, když jsem uviděla postávat pod lampou kohosi, kdo se nápadně podobal Ivčinýmu boyfriendovi; bylo mi blbý se ptát, tak jsem jí zavolala: "Hej kamo, ty jsi domluvená se Zdeňou na dnešek? Protože tady stojí někdo *ztišila jsem hlas, jak se otočil*, kdo se mu fakt úplně podobá." "Cože? Nejsem s nikým domluvená, sis ho spletla s někým!"

Za chvíli se otevřely dveře od ZUŠky, vyběhla Iv a skočila mu kolem krku.

A tak jsem domů jela sama, a celou cestu jsem se jenom usmívala nad tím, jak hrozně jsem šťastná, že je moje nejlepší kamarádka šťastná. Víte tohle Ivušce hrozně závidím - mě asi těžko jen tak Milý počká před školou nebo po baletu, ale ani tak bych ho za nic na světě neměnila. Často se na to zkouším dívat z tý "bright side of life", ale vždycky mě napadají jenom hrozně povrchní důvody, proč je to vlastně dobrý, jako že mě třeba neuvidí s neumatýma vlasama, nebo tak.

V úterý máme ó velký závěrečný ples po tanečních, jako velká borka jsem se nechala objednat ke kadeřnici, lakuju si nehty a vlastně se i docela těším. V pátek jsme byli s nejlepším kamarádem vybírat dárky - máme za úkol každej si přinést - a on si vybral plyšovýho bobra a já lemura nebo co s obrovskýma očima a strašně dlouhým ocasem. Teda - aspoň doufáme, že to je bobr; celý pátek jsem se všech ptala, co si myslí, že to je, a někteří inteligenti říkali, že to je "tlustá veverka" nebo "čipmank". Life's hard.

Minulý týden jsme byli na další soutěži v psaní; na večeři nám naservírovali bramborovej salát a řízek, jako to ostatně dělají už čtyři (+) roky, škola byla pořád stejně velká a ošklivá, jenom večer jsme místo zevlu na pokoji dostali za úkol zabavit dva Rakušany a "někam je vzít". Inu vzali jsme je na bowling, dali jsme si malý pivo, protože po tom jsou prý nejlepší výsledky v psaní (dokázaný :D), konverzovali anglicky a já se učila oppa gangnam style, abych taky jednou pro změnu šla trochu s dobou. Soutěž jsem ve všech kategoriích vyhrála, ale připadala jsem si fakt trapně; nikdo z mý konkurence totiž nemohl dorazit, a ostatní na mě vrhali vražedný pohledy. Je m'excuse, no. Abych toho neměla málo, vyhrála jsem letos už druhou tiskárnu (tu samou), a málem jsem si rozbila držku, když jsem ji tahala domů. Teď mi tady stojí u skříně, padá na ni prach a já přemýšlím, co s ní udělám.

Mimochodem v sobotu jsem s Ingrid byla na Rozbřesku a až na dva spárovaný dementy, kteří furt něco řvali na celý kino, a po filmu, když mi Ini poradila, ať se "nedívám dozadu", tam bůhvíco prováděli (nechutný, vážně), to bylo dost dobrý.

Občas na sobě pozoruju převratný změny; to, co jsem kdysi nesnášela, mě teď neuvěřitelně baví a naopak, například: hrozně mě to štve v baletu - kromě stepových střed s ředitelem je docela těžký snést učitelku, která poslední rok dva přemýšlí a chová se zhruba na úrovni mojí pětiletý sestřenky (nic ve zlým). A začala mě hrozně bavit fránina, dokonce tak, že zcela vážně přemýšlím o tom, že se začnu třeba i ty slovíčka učit. Jak už jsem řekla, nastávají převratné změny. 

Jinak se mám vlastně dobře, až na to, že ještě pořád nevím, jaký si mám zvolit semináře a čím chci být, až budu velká. Ve volných chvílích pařím Sims, sepisuju dopis Ježíškovi a vybírám ty nejlepší dárky, a hrozně se těšim, až se zase jednou totálně přežeru bramborovýho salátu.

Jdu studovat, opravovat mamčiny testy a dívat se na Love Actually.
Juno

PS.: Pokud jste tak ještě neučinili, šupejte k Alence, v menu si přečtěte všechny pokyny a pak pro ni každý den (ostatně jako já) hlasujte v tý fejsbukový soutěži; nějaká suprbič nevím jak shání hlasy a vyhrává, i když je Alenčin výtvor prostě nejlepší.

Mimochodem minulý pátek to byl přesně rok, co tady bložínkuju. Díky!

5 komentářů:

Eliška řekl(a)...

Bložínkuj dál, protože mě tvoje články nesmírně baví! :)
Strašně ti závidím a současně přeju tvého Milého :)
A vůbec, ať se máš i nadále co možná nejlépe! :)

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

Juno, ty jsi hvězda! Díky moc! Potřebuju každý hlas a taková reklama tady - prostě žůžo! Jako sice prohrávám, ale večer se to vždy překlopí, prostě jak jde hlasovat jen jednou za 24 hod, tak pro mě všichni hlasujou večer. Hlasování končí v pátek o půlnoci a snad to dopadne jak minule v semifinále - to jsem prohrávala a večer poslední den hlasování jsem toho druhýho najednou převálcovala o nějakých 20 hlasů (prostě jsem donutila všechny online hlasovat). Někoho to štve - hlasovat každej den, tak takový lidi přemluvím až na poslední chvíli. Vzhledem k tomu kolik lidí tím prudím, to prostě musím vyhrát :D Kindle by se hodil, ale hlavně ty peníze pro školu...jenže ani to není jistý, protože v pravidlech je, že je to pro školu, kterou soutěžící "navštěvuje" - jenže co to znamená? Já ji navštěvuju jako zaměstnanec a oni asi mysleli žáky. Ale napsaný to tam není... Uvidíme, jak to dopadne... Každopádně díky moc!

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

Jo a abych nezapomněla: gratuluju k vítězství! Tiskárana - to je aspoň výhra!
A o těch tanečních pak jako musíš napsat!


ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

A poslední věc:
Zum Blog Geburtstag viel Glück :)

slečna L. řekl(a)...

bložínkuj dál, prosím. a častěji!

už jsme tu byla během posledního týdne asi 6x, podívat se, jestli se mi nerozbil blogger a ukazuje mi správně aktuální články. :D

s Milým je to báječné a vím, jak se cítíš. mám to podobně. protože přesně tak dopadl náš bazén.. a dopadají tak prostě všechny věci, které mají být romantické. i když já je občas taky zabiju nějakou pitomostí. :D