That awkward moment when your sarcasm is so advanced that people actually think you are stupid.

Prázdniny už jsou ve svý poslední čtvrtině, ale zcela upřímně už se těším, až dny budou zase mít nějaký režim. Teda jako, nijak zvlášť se do školy netěším, bude to zas masakr, ale už jsem unavená z toho věčnýho nicnedělání. Takže už jsem si stihla zničit ruce při trhání plevele, předělat nástěnku (vypadá to tak úžasně, že musím co pár minut otáčet hlavu doprava a kochat se), uklidit vše, co se uklidit dá, navařit několik obědů (a hledat stále další a další recepty), vytřídit oblečení a dva velký pytle ho dát na charitu, a tak. Seriously, kde já ty hadry všecky beru? A to si vemte, že nerada nakupuju a tohle všechno; co mají potom s tím vším dělat takový ty kůl bloggerky, co mají každý den tři nový svetry a basic trička v barvě mint (jak jinak)?

Taky často chodím za Ivuškou, dneska jsem třeba hodinu a půl poslouchala o nějaký vesnický bitch, co o mý drahý Iv vykládá jejímu kámošovi with benefits (nebo cože to vlastně je), jaká že to je děvka a tak, i když jí nikdy neřekla ani čau. Je fakt, že většinou mluví ona (když se rozjede, je úplně jedno, co říkáte, hlavní je, že posloucháte :D), ale aspoň někdo se mnou chce mluvit, když můj nejlepší kámoš mě už týden ignoruje. Do toho všeho se mi ozval Džejnin James, jako prý že mě má fakt rád, že nic z těch jeho hnusných poznámek nebylo myšleno vážně, a že jsem fakt pěkná (ale že mám hlas jako dřevorubec. Jo, dřevorubec. To mě fakt rozsekalo :D. Upřímně je to ten nejkrásnější kompliment, který jsem kdy od někoho dostala :D:D:D), a tak vůbec, a vlastně jestli si to s ním nechci rozdat ...? :D Hele tak to bylo moc už i na mě, radši jsem šla spát. Je to trošku hajzl, ale Džejn ho má ráda, tak jsme si s Iv řekly, že jí o některých věcech prostě neřeknem.

Znova si píšem s Thorstenem a občas se ozve i moje krásná rakouská kamarádka Evelyne. Včera se mi ozval i Kuba. Mám ho ráda, je to skoro jedinej kluk, kterýmu můžu říct tolik svejch ironickejch poznámek, kolik jen budu chtít, a vím, že mu to beztak nebude vadit. Jak říkám, je boží, akorát že má zas choutky podvýst se mnou svou přítelkyní, a to já zase nechci a ani neudělám. Musím ho jen navést na tu správnou cestu :D.

Těžko říct, jaký máme s Princem teď vztah, ale zatím si hraje na hodnýho (klepu na dřevo) a píše mi a tak. V noci z neděle na pondělí prý měly nějak hodně padat hvězdy; vylezla jsem na balkon a pět minut mi mrzl zadek, načež jsem konečně spatřila rychlou bílou šmouhu na tmavý obloze, zavřela jsem oči a přála si, abych prostě byla šťastná, a potom jsem si další dvě hodiny zahřívala zmrzlý údy.

V pondělí jsem jela do mýho nejmilejšího města za nejmilejší tetou. Šly jsme do Nový Karoliny (z jistých důvodů tomu obrovskýmu centru říkám Nová Já), teta mi koupila krásný prádlo v New Yorkeru (tož nekupto, za 79 korun :D), UGO a bagetu z Bageterie Boulevard (zajděte si tam a dejte si bagetu švýcarskou a pějte na mě ódy, je fakt božská), a potom jsme jely do venkovního divadla. Měla jsem na sobě dvoje fusky, dlouhý kalhoty, tričko s dlouhým rukávem, dvoje mikiny, teplou bundu a obrovskou huňatou deku, ale stejně jsem klepala celý dvě hodiny kosu (plus půl hodiny, kdy se lidi vztekali, že nic neslyší, a neschopní zvukaři nějak nemohli sehnat mikráky). Zedníček i Paulová byli boží, ale nohy jsem měla studený i já (a to mi je na ně pořád vedro, takže i v zimě chodím bez ponožek).

Dopoledne, když ze mě babička vypáčila tolik informací, kolik chtěla, jsem jela domů. Chvíli před mým drahým home sweet home přistoupil můj bývalý spolužák. Nic neřekl, jen se trošku uchecht a já taky. Je divný, jak ten čas rychle letí; připadá mi to jako včera, ale přitom od nás odešel už v půlce osmičky.

Prozatím se mějte hezky; slíbila jsem jednomu sedmiletýmu klukovi, že si s ním zahraju zombíky (rozuměj mód v Call Of Duty pro víc hráčů). Možná na to nevypadám, ale v headshotech na mě fakt nikdo nemá. Dělá mi jakousi divnou, zvrácenou radost střílet jim hlavy, a taky je to nesmírně uklidňující :D.

Juno

PS.: K tomu nadpisu: true story, happens all the time.

(Lou Reed - Perfect Day)