pondělí 20. srpna 2012

Old dreams & hopes

... aneb If you wait for the perfect moment for too long, it will pass you by.

Víte hodně lidí se mi diví, ale já vážně ráda uklízím, alespoň teda svoje věci. Za tyhle prázdniny jsem byla až moc často doma, a tak jsem si tu udělala takovej pořádek, že byste jen žasli a záviděli. No a v pátek, v pátek přišel na řadu poslední kosmetický šuplíček, se kterým jsem se svou perfekcionistickou povahou nebyla úplně spokojena.

Odmala jsem byla trošku ujetá na líčidla, řetízky a tak; ani si nepamatuju, kdy jsem se poprvé "namalovala" (myslím ale, že rodiče jo, prý jsem měla v oblibě namazat si půlku tváře namodro, že to vypadalo, že mě někdo zmlátil a podobné kousky), ale taky třebas vím, s jakou radostí a potěšením jsem mamce kradla rtěnky, ukousávala je a vracela zpátky. Dobře, uznávám, že V. měla asi pravdu s tím svým "ty jsi byla vždycky pošuk", ale každý máme svoje, což?

Nicméně ... našla jsem všechno. Starou kosmetickou samorozdělávací paletku s očními stíny a rozteklým leskem na rty, kterou mi jednou před asi osmi lety lety přivezla odněkud mamka, všechny ty rtěnky à la bitch, kterých jsem si jako malá tak považovala, staré zamotané řetízky a náramky, šest let starý tetovačky na nohu, který jsem si vždycky schovávala na tu správnou příležitost (aneb if you wait for the perfect moment for too long, it will pass you by). Doslova se slzama v očích jsem potom vyhodila velkou část svýho největšího dětskýho kosmetickýho pokladu; byl to značkový kufřík plný líčidel, který mi asi v devíti letech dal strejda a s kterým jsem frajeřila, kde jsem mohla (aby taky ne, nikdo to neměl).

Víte když toho najednou tolik najdete, dojde vám, jak ten čas hrozně rychle letí. Vím, že jsem si vždycky přála už být starší, dospělá, jenomže když už to potom najednou tak nějak skoro přišlo, radši bych zase byla malá a roztomilá ve svých nejlepších letech, kdy mě každý zbožňoval. Oblíkla bych si zase svoje tzv. nasrávačky (kraťasy s kšandama, děsně mi slušely), namalovala oči namodro, ukousla mamce pár rtěnek, nastříkala se like a bitch parfémem pro ženy ve starších letech a na všechny se zubila se svým poloúsměvem (svýho času jsem měla jen jeden a půl předního zubu, babička mě totiž donutila ten jeden si nechat vyrvat o dost dřív, a tak potom jen všichni dělali jééé když jsem se úsmála. No jo, fakt prdel). Byla jsem prostě boží, když jsem byla malá, o tom žádná.

O den později jsem potom sundala jednu krabici z půdy, že jako nějak roztřídím její obsah a uklidím ji. Zas tak velká nebyla, ale strávila jsem u ní půl dne. Našla jsem milostný dopis od mého otce pro mamku, devatenáct let starý pozitivní těhotenský test (první pozdrav od mého bratra), dopisy od prababičky, archivní fotky a dopis od bráchy pro taťku "promiň tatínku, že jsem se nepřevlékl, jak jsem přišel ze školy...", který mě doslova rozbrečel. Jak jsem tak procházela naše mladistvé výlevy typu dopisy Ježíškovi či právě omluvné a jiné dopisy pro rodiče, myslím že se ve mně něco hnulo a rozhodla jsem se, že možná ještě přehodnotím svoje priority a něco malého uřvaného si domů taky jednou pořídím. Možná. Ale už se těším na stejně milý dojemný dopisy od svojí malý Delilah či Johna.

Můj malej velkej brácha zítra dělá řidičák, držme mu palce. Zjistila jsem, že ho poslední dobou úplně žeru, jako když mě včera požádal, ať mu oholím krk, protože ho to prý strašně lechtá, když si to dělá sám :D. Taky spolu hrajem sto let starý Age Of Mythology, drhnem koupelnu a je nám fajn.

A tak si tady žijem.
Juno

(Oto Klempíř - Vanilly Car)
Snowboarďáci, pamatujete si všichni na snowboarďáky? Nejlepší film ever, nikdy nezapomenu, jak jsme se s bráchou hustě tvářili a furt někde řvali na plné pecky "stříkeeeeeej!"

11 komentářů:

Eliška řekl(a)...

Jé, to je úžasné :) A ten pořádek ti závidím! :)

slečna L. řekl(a)...

takových zážitků mi to připomnělo. :) střííkej jsme na sebe řvali pořád ve škole, dneska jsem bráchu stříhala celýho a takový dopisy mezi rodiči apod. jsem našla nedávno. a je fakt, že bych taky kolikrát radši byla tou malou holkou a neřešila nějaký vztahový potíže..

Annette řekl(a)...

Já si včera dala do starého kufříku všechny vzpomínkový papíry. Ale nejstarší je z doby kdy mi bylo dvanáct. Je mi líto že nemám nic staršího. Vzpomínky jsou fajn :)

Mariam řekl(a)...

Pokiaľ viem, ja nemám žiadnu spomienkovú krabicu... Ja mám spomienky viac-menej po celej izbe :D ale bolo by fajn to dať na jednu kopu a o pár rokov sa k tomu vrátiť...
Záľubu v upratovaní ti závidím :D

Kristý. řekl(a)...

Taky mám strašně ráda, když si procházím nějaké staré věci a vzpomenu si na milion věcí a tak... Mám pro to i jednu spěšl krabici kam si dávám všechny věci na pamatáku. :)
A je super, že máte s bráchou tak super vztah... Já se s tím svým spíše poslední dobou hádám... :/

Krolling-done řekl(a)...

kdyby lidé rádi uklízeli ,tak by měli život hned o něco snadnější :)

ichos řekl(a)...

Ahoj Juno, ten těhotenský test mě dostal... Mojí bývalý spolužačce se včera narodilo mimčo :) Jj, sentimentální krabice jsou nejlepší ;) S bráchou teď taky konečně peču, takže ten život, i když rychle utíká, prostě není vůbec špatnej...

Tereza řekl(a)...

já a uklízení? to nejde dohromady
vacantfashion.blogspot.com

Lucy řekl(a)...

Jak jsem to četla tak jsem si vzpoměla na svoje dětství. Jak jsem kradla Mamce řasenky a kreslila si panáčky na zeď, malovala si rty křiklavě růžovou rtěnkou :D .. Nedávno jsem taky četla dopisy z mých dětských let :) Je to úžasný jak ten čas letí. Moc dobře píšeš, krásně se to čte :) ..Musím s Tebou souhlasit, taky ráda uklízím, občas vyklidím celý byt, ale nejčastěji si uklízím v pokoji. Když mi něco přeletí přes noc tak vyhážu celou skříň a srovnávám všechny věcy hezky zase do komínků :D

danielle m. řekl(a)...

Taky jsem si dělala gruntovní pořádek a je to prostě bezvadné. Najdeš starý dopisy, psaníčka, kraviny, zápisky prostě cokoliv a strávíš u toho i dny, protože to prostě nejde všechno vyhodit. Musíš všechno projít, pročíst :D Bezvadná věc, tyhlety úklidy.

Sayu řekl(a)...

Právě si mě skoro rozbrečela. Taky bych si chtěla někdy takhle uklidit, ale já se k tomu nikdy neodhodlám, protože se vždycky bojím toho, co nenajdu. Aneb když se probírám věcma a vzpomenu si na nějakou věc, prohledám celej byt a pak zjistím, že už jí nemám a je mi to moc líto. A navíc já při úklidu stejně nadělám víc nepořádku, než úklidu...