Pools of sorrow, waves of joy

Věděla jsem, že to přijde, ale stejně jsem nebyla připravená. Na takový věci nemůžete být připravení.
Vím, že to nechtěl. Svým způsobem ho chápu. "Nechci, aby ses pořád trápila, že spolu nemůžeme být." Já se ale milionkrát radši trápila, že spolu můžeme být málo, než, no tohle.

Vím, že už nikdy nebude nic jako dřív.
A že jsem si asi zasloužila roztrhat srdce asi tak na milion kousků, který určitě nepůjdou poslepovat.
Ale hrozně moc jsem se na to všechno těšila.
Na to jak spolu budeme v Brně studovat a potom si koupíme krásnej byt a budeme mít malý roztomilý děti, nádherně černovlasý po něm a s velkýma zářícíma očima po mně. Fakt jsem se na to těšila.
Vrátila jsem mu mikinu, která byla už víc moje než jeho. Trvalo to dlouho. Prosila jsem ho, že to přece nemusíme dělat. Nojo. Vždycky byl neuvěřitelně tvrdohlavej a co si umanul, to prostě dodržel.
A tak mě objal, dal mi pusu na čelo a odešel.
Prostě odešel.

Chvílema jsem v pohodě a pak si uvědomím o co všechno jsem přišla a přes slzy nevidím.
Rok a třičtvrtě. Už mu nikdy nebudu moct dát pusu nebo ho obejmout a nebudu se mu moct choulit v náručí, jak jsem to vždycky tak ráda dělávala. A už tu není ten někdo, o kterým jsem věděla, že tu vždycky bude, i když se na mě všichni ostatní vyserou. Což lidi dělají moc rádi.
Nikdy tu nebyl nikdo, kdo by mě znal líp nebo aspoň stejně jako on. A nikoho dalšího ani nechci.


A nechte si lítostivý komentáře, protože v sebelítosti jsem fakt machr, a tzv. dojebat se dokážu zfleku a totálně.

A pak byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas, bla bla bla.

Juno

(The Beatles - Across The Universe)

Images of broken light which
dance before me like a million eyes
They call me on and on across the universe
Thoughts meander like a
restless wind inside a letter box
they tumble blindly as
 they make their way across the universe