neděle 29. dubna 2012

Forrest Gump: "Life is like a box of chocolates, you never know what you're gonna get."

Tak jsem přežila testový maraton a každý mi závidí mou Light Blue (hlavně po tom, co jim se spikleneckým výrazem prozradím cenu té hloupé lahvičky).
Je tu jen jedna věc kvůli který je všechno naprosto v prdeli; ale o tom nebudu mluvit. Protože věřím, že všechno bude zase brzo oukej a tak. Určitě bude.
Prostě musí.

Ivuška mi řekla: "Na světě mám nejradši tři věci: Na vlásku, Tomáška a Tebe." Tomášek je Klus a Na Vlásku jeden z nejkrásnějších animáků. A já jsem já, zlá a divná. Ale je fajn, že aspoň pro někoho jsem důležitá.

Příští týden hrají nedaleko mí milí Charlie Straight, ale já vím, že tam nepůjdu. Víte, už tolikrát jsem chtěla, (pochopitelně s někým), ale nikdy to nevyšlo. Tohle ani žádná podobná akce. Vlastně ani nevím proč, i když poslední výmluva V., proč na Charlie se mnou nemůže jít, byla něco ve smyslu: "Naši nejsou doma a já musím hlídat kola, aby je nikdo neukradl." No jako pardon, ale WTF??? Já si prostě myslím, že je to všechno o preferencích. Protože když někam doopravdy jít chce (ne se mnou, pochopitelně, i když vlastně ani nevím proč), stačí písnout na fejsbuk a my ostatní si potom můžeme dosyta vychutnávat šťastné fotky jí a jiných, který ještě nedávno tak trochu pomlouvala. CO UŽ. Nejsem ten typ, co se vsere i tam, kde to prostě nejde. Jen mě to prostě mrzí, no.

Na fejsbuku mi přišla pozvánka na chlastačku. Opravdickou chlastačku! Mé ego se spokojeně zašklebilo, chápejte, pozvali mě! Jen pro V. I. P., neasi. Respektive náš ročník, ale co už. A potom tam začaly vyskakovat příspěvky jedné nevinné slečny, která si po třičtvrtě roce díkybohu konečně koupila i kalhoty a občas je i nosí, ve smyslu že "bychom mohli udělat další chlastačku ve čtvrtek, když máme to ředitelské volno, chi chi chi", a já jsem věděla, že tam nepůjdu.

Myslím, že nejvíc ze všeho mě serou takové ty nápadně teatrální hlasité rozhovory den po kalbě: určitě to znáte, hlouček lidí, kteří se ukázali jako pořádní chlapáci, že se ožrali jako hovada, se spolu s dalšími účastníky té legendary akce baví: "Helee, a nepamatuje si někdo, co jsem dělal a jak jsem si roztrhl košili?" "Hej fakt díky, že ses postarala o XY, mně se s ním domů fakt nechtělo chodit!" "No a kolik toho vypil YZ?" "Hej a jak ty furt jsi tam chodil a prý ahoj já jsem AB a já jsem ti říkala to je super" "Já jsem potom celý den blil a otec byl úplně nasraný!"

Ach. Můj. Bože. Nikdo na vás není zvědavý, opravdu ne.
Tvrďáci.

Dostala jsem za úkol napsat článek do MF o našem karlovarském výletu za ZAVem a dobrodružstvím. Jenže já prostě nechci psát takový ty oficiální sračky, bla bla, no tak jsem si to napsala po svým. Teda věděla jsem, že to neprojde, ale oni to ani neocenili! Mamka za mnou v jedenáct večer přišla a donutila mě napsat hnusný, odporný článek typu "družstvo našeho gymnázia ve složení bla bla bla se zúčastnilo soutěže v grafických disciplínách bla bla", aby byli všichni šťastní, a potom jsem se pod to taky musela podepsat. Fuj. Máma mi řekla, že nemám být rebel, ale já prostě jen ráda dělám věci po svým.

Včera (možná, že až tenhle článek dopíšu, bude to už předevčírem, takže jednoduše: v pátek) měli naši maturanti poslední zvonění. Hele, já to mám fakt ráda, přijde mi to vtipné a opravdu mi nevadí smrdět od levných parfémů a tak; jediné, co mi hodně vadí, je ocet. To prostě fakt hodně páchne, chápeme? A já měla fakt štěstí, i když mi dvoukoruny v kapsách jen chrastily a byla jsem fakt štědrá, první jsem schytala nějakou mazanici rtěnkou na tvář (ještě pořád se mi to nepodařilo smýt), potom mi zase slečna v převlečení za hajzlovou královnu nastříkala na hlavu zelený sprej, takže část mých vlasů je momentálně, no zelená.

Nato přišel drsnej týpek a na mou lavici položil obrovský kýbl s moukou a začal takový ten typický, tolikrát ohraný trik s "bonbonem, který musíš vyšpárnout nosem", který tam teda pochopitelně není. Ale všichni byli zticha a čekali, že tam tu hlavu strčím, no tak jsem ji tam strčila a zavřela oči; samozřejmě mě ten debil připlácl do tý mouky :D. Vypadala jsem ještě líp, než když jsem naposledy pekla. Bylo to trochu jako peeling, oddělávat si to z obličeje a tak, a ještě večer, když jsem se poškrábala ve vlasech, mi potom za nehty zůstala mouka. Ale ostatní z toho měli hroznou radost. No a potom, co už jsem páchla i po spreji na záchod a čemusi hrozivému z Lídlu mě ještě jedna svině polila octem, ale to jsem uhla, tak naštěstí jenom ruku. Musela jsem být hrozně neodolatelná (jako vždycky, samozřejmě). Však já jim to jednou vrátím :D.

Jinak jsem včera poprvé spala s otevřeným oknem přes noc (a nebyla mi zima), což znamená, že je tady léto. Summer, bitches. Taky jsem si spálila obličej a ruce a z každého prstu si sedřela alespoň kus kůže při nuceném drhnutí stolu a židlí na verandě. No co.

Juno
(Tomáš Klus - LeHomoLe)
Víte, že jsem nikdy nějak zvlášť nefandila český hudební scéně. Ale Iv měla pravdu, Tomášek je skvělej.
A já to nechápal, a toužil po lásce,
a vroucím objetí, tak jako v pohádce.

5 komentářů:

danielle_m řekl(a)...

taky jsme měli poslední zvonění, ale já ho naopak nesnáším.. protože se bojím těch rhozně velkých lidí (jsem maličká) a že mi ěnco udělají a oberou mě o peníze. a tak jsme jeli s tatínekem velmi brzo a zastavili nás jen 2x (protože tma ještě skoro nikdo nebyl, nebo chodili po městě) a pak za náma sice přišli ještě do šatny, ale ta holka byla tak měkká :D:D nechala jsem si na sebe rtěnkou napsat Ok a 4.B aby jim bylo jasne, že už jsem jim dala! :D Ok jsem nosila až do večera, byla u nás teta a myslela si že mě hryzla kočka :D:D .. na poslem zvoněním mám ráda jen ten program který pak dělají.. :D je to největší sranda. děkují učitelům, mají na ně nějaké vtipky apod.. jen je mi hrozně líto, že právě tyto třídy odešly. znám tam pár super lidí a nedokážu si představit že se na ně nebudu denně culit (usmívat, kdyby někdo nechápal :D). je to divné :/ ale to se vstřebá :D ;)

slečna L. řekl(a)...

my máme poslední zvonění zítra, no peníze nemám žádné, tak to schytám! :/ :D

jinak já když jdu nějakou bezva kalbu, tak se pak taky druhý den něco řeší - je fakt, že to tu partičku stmelí, ale zbytek si připadá jako odpadlíci a dost divně.. proto prostě já chodím snad všude - kam mě pozvou, což mě tedy nezvou všude (bohužel, bohudík)..

Podzimní Piha řekl(a)...

Charlie Straigt miluju.
Výmluvy jsou trapné.I když já sama se celkem často vymlouvám,protože se bojím že když někam půjdu tak tam budu jako páté kolo u vozu.

Kecama o kalbě se podle snaží dělat ze sebe frajery a ubožáky z těch co tam nebyli.
At žije spaní s otevřeným oknem.Já musím mít skoro furt otevřený okno a to pak všichni ve škole nadávaj že je jim zima.Jako by nemohly na tu chvíly něž se ten hnusný vzduch trošku vyvětrá jít někam pryč nebo se víc oblíct.

Sky řekl(a)...

Též miluju spaní pod otevřeným oknem a taky se přidávám k tobě a Iv - Tomášek JE skvělej.

Annie řekl(a)...

Opravdu úžasný článek. U nás ocet smrděl ještě týden.. měla jsem trošku obavy, protože ten ocet dokáže přesmrdět hodně silný parfém Miss Dior, za což by asi nikdo moc rád nebyl :D Píšeš úžasně :-)