sobota 14. dubna 2012

Hey, I'm not the kind, to say one thing and do another, and if it's alright I'd kind of like to be your lover

Někdy si připadám fakt divně. A vlastně tak i vypadám. Jako na těch fotkách z divadla ("chceš se s náma taky vyfotit?"). Čtyři princezny, no a já. Asi jako jediný černý smajlík mezi bílýma. Vlastně ani nevím, proč mě ignorujou, dokonce už i V., která se mnou sedí a v hodinách se naprosto normálně bavíme, se mezi ostatníma chová tak odtažitě. O přestávkách pak nahlas začnou s tím svým "to budeme dělat my a ty ne". Nebo když jsme v pátek šli z Jednoho světa (tak hele, letos to bylo pěkně divný, nejhorší byli asi ti etiopští domorodci s uřízlými rty a nadržená holandská turistka) a já říkala A., že výše zmíněná vypatlaná turistka byla, jak později ve francouzštině profesorka trefně řekla, stupide totale, načež to V. zaslechla, otočila se k princeznám a začla: "Ale já si nemyslím, že byla vypatlaná, bla bla."

Někteří lidi se snaží, co to jde, aby je ostatní měli rádi, a jiným zase stačí být tak milí, že kdyby to dělali schválně, byla by to fakt bomba (aneb parafrázujme božského Jakea Gyllenhaala v The Day After Tomorrow). Je tak strašně milá, usměvavá a hodná, že to prostě jednoho jednoduše musí srát. Nevinnost sama a trošku hloupoučká. "Ach jo, mám hroznou chuť na tu polívku, ale když u našeho stolu došla, tak se nepůjdu podívat k vedlejšímu, to ne". "Vůbec netuším, o co v té fyzice jde, ale proč se tím zatěžovat, radši se budu nahlas bavit se svojí nejlepší kamarádkou a z totálně primitivního testu si nechám dát zapět." Takový lidi ostatní milujou, i když vlastně nevím proč. Teda kromě mě, pochopitelně.

Moji kámoši jsou zase velice různorodí a velice nestálí, neboli lidi, co se se mnou baví asi takhle:
"Jééé ty máš ten zápis co já ne, naskenuješ mi ho, že jo, prosím prosím? Jéé, fakt? Jsi nejhodnější!"
"Počkat - cože, ty to máš? A máš i to ZSV, ze kterého píšeme? Jo? A mohla bys mi to taky naskenovat? A mohla bys mi to poslat na mail nejpozději v neděli ráno?"
No hlavně se neposerte, vždyť už dávno víte, že to pro vás stará dobrá Kája všecko udělá.
Ale ještě lepší jsou ti - konkrétně ta, má spolusedící, která tvrdí, jak nemá zápis a jak si ho nutně potřebuje okopírovat, protože chyběla/dopisovala test/cokoliv, ale ve skutečnosti byla jen příliš líná na to, aby vytáhla prupisku a trochu si mákla a radši hrála stupidní hry na mobilu. Jo, to mě sere asi nejvíc.

V úterý mám narozeniny. Víte kdysi jsem byla přesvědčená, že když mám narozeniny, přijdu do třídy a všichni mi budou přát všechno nejlepší a moje kamarádky mě zavalí dary a tak. Pak mi jednou bylo čtrnáct a já přišla, nabídla jsem jim bonbony a když jsem se vrátila ze záchodu (a jim došlo, že mám narozeniny), měly zrovna válečnou poradu u mě na lavici a pak se mě zeptaly, co bych tak jako chtěla. Tenkrát mi bylo hrozně.
Pak jsem stejně pochopila, že lepší už to nebude.
Letos jsem se rozhodla, že oželím falešná přání falešných lidí a dokonce si své supr datum odstranila z profilu na Fejsbůku. Ten, koho aspoň trochu zajímám, by to beztak měl vědět.
Ale na druhou stranu, všechno je to o preferencích. Tak kdyby třeba narozeniny měl někdo jiný, třeba jedna nejmenovaná teatrálně milá osůbka, půl roku předem by se mohli všichni posrat, jen aby vymysleli co nejúžasnější dáreček.

Hele, ale o tohle mi vůbec nejde. Sama nevím, co bych chtěla. A chápu, že z toho mamka a babičky šílí a tak, ale já opravdu nic nepotřebuju. Jde jen o ten princip.

Včera jsme měli fráninu a mně to fakt pálilo (asi tak jako v úterní matice), probírali jsme novou gramatiku a já to všechno věděla, aniž bych se to někdy učila. Bylo to jen trochu podobné anglickému nevím-jak-se-to-jmenuje-protože-jsme-to-taky-ještě-neprobírali-ale-už-to-dávno-umím posunu času, jako že nemůžete říct I knew I am stupid, ale I knew I was stupid, a tak. A chodí tam jedna zlá holka, ona teda vlastně není zlá, jen si na zlou hraje. Mile se usmívá, ale vždycky, když někdo něco řekne a ten názor se neztotožňuje s jejím, je strašně nepříjemná. No, a to byla i včera, protože anglicky toho moc neumí, takže když jsem podotkla, že to je podobné jako v angličtině, ale že nevím jak se to jmenuje, protože jsme to ještě nebrali, jedovatě na mě zasyčela "no jak kdo to umí!". Tak hele, já přece nemůžu za to, že ona zrovna neumí, n'est ce pas?

Taky jsem se nechala dvě hodiny ponižovat v baletu a potom jsem si řekla seru na to a s Iv jsme se vypravily domů za Džejn, dívaly se na Lord Of The Dance a hrály žolíka. Domů jsem přišla vyhládlá jako vlk, ale neměli jsme ani staré rohlíky, tak jsem si oblíkla zástěru a uvařila legend-wait for it-dary krupicovou kaši, kterou jsem jednou skoro-dělala (mamka nade mnou stála a říkala mi, kolik zhruba tam mám dát krupice a tak). Ani jsem ji nespálila, a čistě mezi náma, byla fakt skvělá.

Nevím jestli jsem nadšená víc z toho, že mi konečně přišel ten pohled od Thorstena nebo z toho, že můj tatík poslouchá Tomáše Kluse, ale každopádně jdu pro své milované spolužáky přepisovat ještě to ZSV.
A vy si nezapomeňte pustit ty nejsrdceryvnější scény z Titanicu a potom hodinu bulet jak je to klásný a dojemný jako já.

Žijte blaze,
Juno
(Vím, že už pomilionté, ale ona je prostě tak boží!)
The Divine Comedy - In Pursuit Of Happiness

5 komentářů:

danielle m. řekl(a)...

jojo, být vzorná se nevždy vyplatí, co? :/ psali jsme písemku ze dvou knížek, co jsme si měli přečíst, někteří to nečetli vůbec (většinou pak dostali za 5 nebo aspoň za 4).. já to četla, dokonce mě to bavilo.. ale když jsme na to psali dostala jsem za dvě a můj drahý spolusedící, se kterým jsou vždy písemky skupinová práce, za tři, i když na ty knížky nezamával ani z vlaku.. je to nespravedlivé, ale už jsme prostě takoví ;)

Eliška řekl(a)...

Jó, být pečlivá a jiná, to se fakt nevyplácí... :/

slečna L. řekl(a)...

že mi to ale něco připomíná?! právě rozposílám prezentace na zítřejší zkoušení. hold jsme pitomé. :/

a i když mě to vytáčí stejně jako Tebe, nezměním se a pořád jim to budu posílat. ale dneska se své třídy musím zastat, protože oni se mě zastali v boji proti třídnímu. :D nevím, asi je dojalo, když na mě řval, ať držím hubu. .D

Venďagekeknek řekl(a)...

To znám. Ve třídě jsme jediné tři, které si píšeme zápisy do dějepisu. Ostatní to mají zařízené tak, že jeden si to půjčí a ostatní si to okopčí. A nejvíc mě štve, když pak dostanu dvojku a ostatní jedničku :D

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

Musím říct, že to skvěle čte - úplná kovbojka :)

Nicméně myslím, že nic z toho, co popisuješ neleží na tom jestli jsi nebo nejsi "jiná" (viz výše příspěvek od Elišky), protože každej je jinej. Minimálně v něčem. A s největší pravděpodobností budeš i Ty za měsíc, rok, pět let, padesát let v něčem jiná. To je zbytečný řešit.
Dovolím si ještě jednu radu - prostě se na to vykašli! Pokud je Ti to proti srsti, že jsou spolužáci kamarádi jen když od Tebe něco potřebují, tak jim to prostě nepůjčuj. Jasný, řeknou něco inteligentního o tom, že jsi namyšlená šprtka a nebudou se s Tebou bavit. Ale ono to jde i jinak:
"Hele nemáš ten dějepis na test? Mohla bys mi to ještě dneska odpoledne celý naskenovat a poslat?"
"Ty promiň, ale já se dneska už nedostanu ke skeneru, bohužel. Sis měla vzpomenout dřív než den před testem a nebo ve škole sis to mohla opsat. Bohužel. Příště se ozvi zavčas, no..."
(další varianty: dostanu se domů moc pozdě, nechala jsem ten sešit ve škole, nemám to dopsaný a nebo se tvářit, že ti ta zpráva nedošla)

Hm? Já taky ostatním ráda pomůžu, ale dělat zas za druhý všechno? To se fakt nevyplácí. Vlastně je to lež, co? Jojo, někdy lžu a nestydím se za to :) Ale zkus se někoho zeptat: "A proč to chceš poslat? To si to nemůžeš psát sama?" a ten člověk Ti taky nějak kouzelně zalže "Já jsem tam nebyla." "Bolela mě hlava." a podobný obehraný písničky.