neděle 1. dubna 2012

And hey, don't be surprised, if millions die in plague and murder, true happiness lies beyond your fries and happy burger

Takže jsem byla ve Vídni. A bylo to super.
Jela jsem ve čtvrtek po obědě a předtím ještě šla do školy, abych toho neměla zase tolik na opisování. Část cesty mě vzal strejda a potom si mě přebrali ZAVi. Jeli jsme dlouho, protože ve Vídni je zhruba každých pět metrů semafor, a na nás vyšla vždycky červená, protože tam byla obrovská zácpa. Hotel se jmenoval po mně a já s K. jsme byli na pokoji se dvěma Němkama. Nebyly tam, když jsem tam dorazila, tak jsem silou paží a vůle odsunula všechny čtyři postele naráz asi o metr dopředu, abych se na tu svoji přistýlku, která hrozně vrzala a skákala, kdykoliv jsem se chtěla jen přetočit na bok, nějak vlezla. Němky dorazily za chvíli a neuměly anglicky. Teda jedna trochu jo, ale stejně to byla taková loterie, uhádnout, co těmi dvěma slovy nedávajícím smysl chtěla říct.

Šli jsme na večeři do nějakého šíleného podniku, kde neměli nic jiného, než smažené Cordon Bleu. Ale jaké. Já měla ze všech nejmenší a i to bylo přes půlku talíře. Němci si dali nějaké maxi a donesli jim opravdu maso přes celý obrovský talíř. O půlnoci dorazila K. a chvíli mě trvalo ji přesvědčit, aby šla spát. Další den jsem byla naprosto příšerně utahaná. Během půlhodiny jsem asi padesátkrát zívla a při každé sebemenší příležitosti jsem usnula v autě. Jeli jsme do laboratoře, kde pracovali pro policajty. Jedli jsme tam připravenou zmrzlinu z malin a vroucího dusíku (jen pro upřesnění, vroucí dusík opravdu má teplotu varu -195,8°C. Všem jsem to říkala a nikdo mi nevěřil. Tak jsem jim to ukázala na netu, ale K. stejně nikdy nepřestala říkat, že ten dusík byl zmrzlý), byla moc dobrá. Strkali jsme prsty do nádoby s tím dusíkem, protože ten kluk řekl, že můžeme, ale K. je tam nechala trošku dýl a tak potom celý den jeden prst necítila. Když do dusíku hošík strčil celou růži a za chvíli ji vytáhl a kladivem roztříštil na malinké kousky, docela jsme pochopili proč. Potom jsme viděli nějaké super mašinky a výrobu světla ionizací. Taky jsme byli v obrovské hale plné zřícených helikoptér a letadel, ale nějak jsme se dozvěděli, že to jsou všechno nevyřešené případy, tak o tom máme být zticha a nefotit.

Smrdělo to řasama a bylo to hnusné.
Na oběd jsme šli do čínské restaurace. Představila jsem si typické české bistro, asi takové, v jakém jsem se byla nažrat po svém úterním triumfu (ha, ha) na krajské soutěži (vyhrála jsem asi tři obaly na notebook a šestnácti gigovou flashku). Tahle restaurace ale byla fakt luxusní. Bylo tam asi pět stolů s milionem druhů masa, rýže, nudlí, polívek, dezertů, ovoce, mořských oblud, sushi (zkusila jsem ho a bylo odporné), a tak. A to ještě nebylo všechno, mohli jste si nechat připravit přímo čerstvé maso s doporučenou omáčkou. S K. jsme si daly asi sedm chodů, aby taky ne, když to bylo "sežer co můžeš za jednu cenu" a ještě ke všemu to všechno platili Rakušani. Pak jsme šli psát trénink a potom "soutěž" (bylo nás tam asi 10 :D), K. seděla vedle mě a tak ji znervóznilo, jak jsem první stránku přelohy odhodila dřív než ona a tak tam udělala strašně moc chyb a já ji teda tím pádem porazila.

Večer jsme se hodili do gala a šli na nějaký strašně drahý muzikál (Ich war noch niemals in New York - a fakt to neznamená "válka zvířat v New Yorku"). Měli jsme strašná místa, ale i na ta stál jeden lístek tisícovku. Ty lepší stály tři tisíce. Hele, bylo to fakt pěkný, jako ta ústřední písnička, a hlavně tam měli úplně magnificent kulisy a kostýmy, ale jinak jsem tomu pochopitelně nerozuměla ani slovo. Stejně jako K., my dvě jsme byly z celé international skupiny jediné, kdo neuměl německy, takže jsem si trošku připadala jako asshole. Jinak komerce jak sviňa, dokonce se v tom divadle prodávaly upomínkové předměty s logem toho muzikálu.

Thorsten a já sedíme ve druhý řadě.
V sobotu jsme ráno opět posnídali tu božskou snídani v hotelu a potom jsme vyrazili do Prateru. V pátek jsem se konečně začala bavit aspoň s jednou Rakušankou, Evelyne, která uměla dobře anglicky, a ta nám na obědě navrhla, jestli nechceme "chodit" s ní a Němcema. Ale tož, proč ne. Zvlášť, když tři z celkového počtu pěti kluků byli krásně zrzaví. E. byla milá, tak milá, že jsem ani neměla to srdce jí říct, jak strašně nesnáším němčinu a lidi, co jí mluví. A tak jsme vyrazili, já, K., Evelyne a dalších asi pět Němců. Cestou se ukázalo, že všichni z nich anglicky umí, a dobře, jenom se s náma nechtěli bavit :D. Ale zážitky stmelují, a tak když jsme na první atrakci (volném pádu) všichni společně řvali fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuck a fasteeeeeeeeeer, byli jsme pak už velcí kámoši. Jako další jsme vlezli na takovou dráhu v takovym tom vozíčku, seděla jsem vedle Thorstena (nejhezčí ze zrzků :D), který vypadal tak trochu jako princ Harry. Byla to docela pohoda, ale když jsme všecky ty lopingy a zatáčky jeli pozpátku, bylo to docela hustý :D. Nejlepší ze všech byla kobra neboli prostě snake; bylo to obrovské a v sedačkách nás to točilo dopředu dozadu a celá ta konstrukce se točila ještě sama o sobě a my viděli koruny stromů a střechy budov zeshora a já řvala a Thorsten se smál a mával a když jsme vylezli, K. přiznala, že už pochopila, co jsem myslela tím "výškovým orgasmem" :D.

Ještě jsme vlezli na cosi šíleného, kde jsme leželi na břiše a kvůli čemu teď nemůžu sklonit hlavu a potom jsme šli ještě do nějakých lodiček a uvízli jsme v korytě, protože jsme byli moc těžcí. Poslední atrakce se jmenovala ecstasy, ale bylo to spíš o život než o adrenalin. Němci na tom byli už předtím, ale i přesto tam Markus chtěl znovu a přesvědčit Thorstena nebylo zase tak těžký, stačilo udělat smutný oči a říct pleeease. Ale tož to teda bylo. Několik minut jsme se točili na konstrukci v sedačkách, které se taky točily a to hrozně rychle, nějak jsem ani nemohla dýchat a fakt jsem myslela, že chcípnu. Když už to vypadalo, že to skončí, převrátilo nás to vzhůru nohama a jelo se všecko nanovo. Asi dvě hodiny potom jsem nemohla chodit rovně, s Němcema jsme se tak nějak vzájemně podpírali a chytali, abychom si nerozbili držku, a když jsme s K. dorazily po chvíli na záchod, udělalo se mi tak strašně zle, že jsem opravdu myslela, že se pobliju. Řekla jsem to K. a ta řekla, že ona taky. Tak jsme se, celí zelení, vyfotily s našima novýma kamarádama a odpotácely se k autu. Cesta byla hrozná, celou dobu mi bylo příšerně zle a K. vypadala snad ještě hůř, a až na vyhlášení se mi mozek trošku zklidnil, možná taky proto, že tam byla cola. Docela jsem se divila, že se T. nechal přemluvit, protože sám byl ještě zelenější, než my.

Ecstasy, která vypadala v pohodě jen z dálky.
Vyhlášení bylo krátké a vtipné, vyhrála jsem a vybrala jsem si nějaký šílený čaj a dostala jsem taky kšiltovku s logem Vídně a potom jsme se všichni fotili v tričkách Vienna a tak. No a potom jsme už museli jet, tak jsem si podala ruku se všema a T. se dokonce sklonil, abych jej mohla elegantně líbnout na tvář (ha, ha), všem jsme řekli byeeee, zamávali a s T. na sebe naposledy mrkli :D. Nikdy, fakt nikdy v životě bych neřekla, že někdo, kdo přemýšlí německy a to všechno, může být tak krásnej :D. Jen mě mrzí, že Němci tak dlouho dělali krky a nechtěli se s náma bavit. A taky to, že už je asi nikdy neuvidím.

Původně jsem měla jet domů až dneska, ale nakonec mě vzali rodiče od K., takže jsem se během pět minut sbalila, jeli jsme na nejlepší pizzu a palačinku a potom dom. Dorazila jsem někdy po jedné ráno a spala až do dvanácti. Hrozně rychle to uteklo, ten výlet mi připomíná jen půlka pokoje pokrytá oblečením, papíry a bordelem (který ale hned teď jdu uklidit, protože nesnáším nepořádek). Evelyne mi, jak slíbila, poslala spousta fotek, na kterých se zeleně xichtíme a já si řikám, že bych tam vlastně klidně ještě zůstala. Beztak mě teď čeká akorát matika a nervy.

Stahuju fotky do počítače a z fejsbůku na mě mrká Evelyne a zrzci. Mimochodem, jak je možné, že jsem si jich nevšimla už na mistrovství světa v Paříži?! Byli tam ... skoro všichni. Já o nich nevěděla, ale vzhledem k tomu, že já i K. jsme na stupních vítězů stály v jednom kuse (ne, že by mi to vadilo), by možná vysvětlovalo, proč se tak ostýchali s náma hovořit. Nevím.

Mimochodem, od zítřka se začínám učit německy.
Jako fakt.
Jo, a sněží.

Tschüss,
Juno
(Mandrage - Františkovy Lázně)
Aneb od té doby, co jsme si v češtině opakovali, že se Lázně jako název města píšou s velkým L.

PS.: Kdo mi poradí nějakou stránku, na kterou bych mohla nahrát fotky a pak je vložit na blog bez toho, aniž by do pár hodin zmizely, tak toho vyznamenám Řádem vzorného návštěvníka a koupím mu zmrzlinu.


8 komentářů:

danielle m. řekl(a)...

další skvělé vyprávění :D ale ty fotky nejdou vidět :( ukáž jeeeee O:)

Venďagekeknek řekl(a)...

Týý jo, hotový vypravěč..:))..Se máš ve Vídni v tuhle dobu..Já tam byla jen dvakrát a to na trhách..:)

christie. řekl(a)...

Fakt to enchápu s těma fotkama a je mi to líto, ráda bych je viděla.
Vypadá to jako skvělý zážitek. ;) Muselo to být super... :)
Pamatuju se, jak jsme furt někam jezdili s baletem a jak jsem si to taky vždycky takto užila. ;)

Vivi Vivi řekl(a)...

Milá Juno,
je deset večer a já se tu bavím u tvého milého "vídeňského" článku. Vídeň mám ráda a za dva týdny tam zase jedu a možná se porozhlídnu po některým místech, které jsi navštívila ...umíš o nich psát tak živě a lákavě :-).
A víš, co bych si přála? Kšiltovku s logem Vídně a tričko Vienna. Takže mě příště vezmeš s sebou, může být? ;-)
Moc mě to tu u Tebe baví, ale přesto Řád vzorného návštěvníka nezískám a tvarohového Míšu si budu muset koupit sama...s fotkama totiž bojuju dost podobně.
Papa. Vivi

slečna L. řekl(a)...

Ach jooo, chci vidět ty fotky. Ale ještě víc chci mít super zážitky jako Ty, já furt obejduju tak maximálně ve vedlejším městě, nebo spíš ani to ne! :/

Němci jsou zvláštní, ale zase prince Harryho mám hoodně ráda. Takže něco na půli cesty by se i dalo. :D :)

Báječný článek!

Marlene Daft řekl(a)...

Vídeň je božská. Máma se odtamtud včera vrátila, byla tam se svou třídou. Učí na základce a děcka si vždycky nejvíc užívají Pratr. Taky jsem tam kdysi byla a vím, že jsem byla hrozně nadšená z toho jak Rakousko vypadá, jak je to udržovaná země, všude čisto a pořádek. Příroda, dobré silnice...:)

ichos řekl(a)...

ouuu, chybělo mi čtení Tvých článků :-)

ichos řekl(a)...

chyběly mi Tvoje články :-)