jsem si vědoma, že jsem si vlastně žádné pořádné předsevzetí do Novýho roku nedala, ale po těch pár reakcích na minulý výkřik do tmy jsem se rozhodla pro následující:
1) vystudovat práva
2) stát se špičkovým právníkem a/nebo soudcem
3) zavést pro soudce pořádný palice na jebání do stolku. Vinen! (No vážně, jak bez toho můžeme žít?)
4) hájit ne bohatý hajzly, ale hodný lidi
5) vést v soudní síni divoký hádky a každý případ vyhrát. Ticho v soudní síni!
6) najmout si bodyguarda
To je prozatím tak všechno. Jestli ještě víte o nějakých dalších háčcích, které by mohly bránit mé právní kariéře, řekněte to teď nebo mlčte navěky. Merci à tous.
Jinak co se mě týče, ráda promrzávám v tý příšerný kose, nosím dvoje rukavice na sobě a silonky pod riflema (neb jinak vypadají moje stehna jako dva růžový kyje). Minulý týden jsem byla letos poprvé na snowboardu, jen s mamkou. Hodinu jsem ležela ve sněhu a snažila spravit ty její pitomý lyže (honestly, neznám nikoho, kdo by byl větší technický antitalent než já), protože jí taťka dal jeho boty a odjel se saunovat ("Smůla, no."). Povedlo se mi to celý rozebrat, vyndat z toho nějaký plíšek a pružinku (no vážně, jak to tam jako může normálně pasovat?) Ale potom přišel hodnej pán od vleku a jakž takž to mamce spravil. Pak se mi ještě při první jízdě povedlo zlomit čipovou kartu (netuším jak, protože jsem ji měla v čipový kapse a ani jednou nespadla, ale whatever), no a potom už jsem si užívala dvě hodiny božskýho sněhu, horkýho čaje a obarvený vody nahnědo (honosně nazvaný horká čokoláda).
Bylo to skvělé boží úžasné; obecně mám sice radši léto, ale když už se donutím navlíknout na sebe troje fusky a čtyři trička a vyrazit na svah, nikdy toho nelituju. Chci si to letos co nejvíc užít, protože jaro už je za dveřma a sníh teprve napadl. Jinak výlet s Milým na sochy se nekoná, jednak protože je kosa a druhak protože mám asi podvrtnutý kotník nebo co (teda vlastně doufám, že s tim není nic horšího).
Včera jsem při vystupování z busu nějak blbě šlápnula, hodila držku a ozvalo se starý známý nechutný "křuuup". Když se mi podařilo vstát a opřít se o kámošku, co tam naštěstí byla se mnou, udělalo se mi zle na zdechnutí, no a potom nic nevím, neb jsem evidentně omdlela (což se mi ještě nikdy nepovedlo, eeej třikrát hurá). Akorát vím, že jsem se skácela zase na zem a že mi bylo teplo a před očima se mi míhaly divný obrázky, jako bych spala. Když jsem se probrala, seděly jsme chvíli na lavičce a já cítila, jak mi otéká kotník. S její pomocí jsem se ještě doplazila domů a do postele, ale od tý doby už spíš dost pajdám. Dneska už je to lepší, mažu si na to octanový sračky (smrdí to), ale včera byl docela problém dojít si i na záchod.
Celá já, no.
Zítra má přijet Milý, a tak s ním hodlám ležet celý den v posteli a nechat o sebe pečovat (dělám vlastně někdy něco jinýho? :D).
V úterý jsem byla s Kikoušem v divadle na Jak je důležité míti Filipa; bylo to pěkný ale místy trochu nudný, na druhou stranu jsem aspoň měla příležitost podívat se zvenčí na Novou Mě a koupit si v bonbón shopu půl kila gumovejch mňamek.
Vím, že svým určitým junovským způsobem jsem se vždy tak říkajíc odlišovala - nemám zrcadlovku, nepiju kafe a nežeru suši a taky mi knížky Lauren Conrad připadají dětinský a divný, ale často teď přemýšlím, jak je možné, že ten nejoblíbenější člen v kolektivu má tendence chovat se jako totální vymazanec. Serou mě lidi, co nedokážou deset minut držet hubu, když si my ostatní perfekcionističtí blbci barevně podtrhujeme zápisy v ZSV a píšem si rozdíly mezi pravicí a levicí a taky mě sere, že zatímco u výše zmíněných lidí je určité chování považované za naprosto úžasné a rozkošné, když něco takovýho uděláte vy, jste ten nejtrapnější debil.
Byla jsem už ve svým životě na pár kalbách, ale pořád mě víc než ožrat se jak hovado a hopsat na špatnou hudbu s lidma, který nemám ráda, těší žehlit u oblíbenýho filmu a péct buchtu. Mám ráda čaj a romantický dramata a hudbu minulýho století. Nosím kalhoty a ne legíny a mám jednu bundu na zimu a jednu na jaro/podzim (to samé s botama). Se svým přítelem jsem šťastná už 2 roky, 6 měsíců a 2 dny (ha, ha) a tak nemohu své okolí vzrušovat svými nejnovějšími objevy na Fejsbuku. Přes týden málo spím a na záchodech ve škole pak poslouchám, jak nějaká chuděra šla včera spát až v jedenáct (a vstávala už v sedum) a taky to, jak se strašně moc snaží naučit se něco, ale prostě to nejde, není čas, bla bla; když vím, že já sama spím polovinu času co ostatní a mám třetinu volnýho času na učení, a i přesto budu mít nejspíš jednu dvojku, jupí jej, hosana.
Myslím, že v Americe byste mohli říct, že jsem wallflower.
No vážně, je na tom něco špatnýho?
Juno
PíeS, we are infinite je to, co si někdy někam nechám vytetovat.
David Bowie - Heroes
6 komentářů:
Hmm...víš co? Kašli na lidi. Ono to není vůbec špatný vyčnívat z řady (aspoň si tě svět víc zapamatuje, no ne?) a podle mě vlastně vyčnívá z řady každej - a každej něčím jiným :)
Zajímavý je, jak se něketrý věci časem posunujou: dřív měly moje spolužačky taky věčně nový objevy a já pořád stejnýho prvního kluka a teď se pro změnu vášnivě vdávají a já mám pořád toho stejnýho prvního kluka :) A co jako? :D
Držím pěsti tvé nožce! Ona to zvládne!
Za á, máš tam hrubku a můžeš ji začít hledat :D
Za bé, snad s tím kotníkem nemáš nic vážnýho a zítra si budeš jen užívat přítomnosti Milého :)
A za cé ser na lidi, co ti akorát kazí tvůj život, a žij si podle svého... :)
přemýšlím, jestli tě štve, že ti vřdy píšu rhozěnd louhy komentáře a úplně o ničem :DD .. no, každopádně. já si teda lyžování rozhodně vůbec neužívám a když sem byla minuly rok v itálii s tatkou, tak me bavilo to, ze sme tam byli a byla to sranda a zábava a tak vůbec, ale lyžování, obouvání lyžáků,hrozná zima, chumelenice, strach apod.. to mě rpostě teda vůbec k lyžování nenatchlo :/ asi za měsíc jedem na lyžák a hrozně se bojím, pře sem si zvolila bord a vubec na něm neumim a budu furt padat a bude to hrozne :D ale tesim se na ty vecery se tridou a hlavne s milym O:) je mozna vyhoda mit chlapce ve tride :D .. Konečně se uzavřela klasifikace, tak místo 15 pisemek za tyden pisem jen 3, yes! :D DOufam, ze s tou nohou nemas nic vazneho :))
Vyjma té bolesti a nepříjemného zážitku s kotníkem... Je to vážně bezva článek, který se čte jedním dechem... Proč se takhle nedělají i skripta? :-X =D A snad se ti splní vše, co si přeješ =)
Ahoj Juno!:)
Další skvělý, vtipný a trefný článek:) Úplně se v něm vidím:) Být v kuchyni a udělat něco dobrého, vyžehlit prádlo u supr filmu, zdolat horu učení, zkrátka dělat smysluplné věci a vidět výsledky:)
Ten kotník je ale pěkná prekérka teda, snad to bude už jen a jen lepší!:)
Měj se co nejlépe a hlavně, vyčnívej!:)
Ked som citala clanok akoby si mi z duse rozpravala, hlavne tam na konci :) La takych ludi kasli, budes ich stretavat cely zivot, aj na vyske, ale zo svojej vlastnej skusenosti mozem povedat, ze ludia, ktori chodia so mnou na vysoku, nemozem s mojimi spoluziakmi so strednej ani porovnavat, pretoze nic neriesia, nikoho nezhadzuju za lepsie znamky alebo za nechodenie sa v piatok vecer ozrat.
Ja som tiez radsej "stay at home" girl, radsej si vecer pustim film, serial alebo iba oddychujem s priatelom, ako by som mala byt v hlucnej smradlavej a preplnenej miestnosti s ostatnimi ozratimi ludmi :)
Okomentovat