sobota 19. ledna 2013

We are infinite

Milí zlatí,
jsem si vědoma, že jsem si vlastně žádné pořádné předsevzetí do Novýho roku nedala, ale po těch pár reakcích na minulý výkřik do tmy jsem se rozhodla pro následující:

1) vystudovat práva
2) stát se špičkovým právníkem a/nebo soudcem
3) zavést pro soudce pořádný palice na jebání do stolku. Vinen! (No vážně, jak bez toho můžeme žít?)
4) hájit ne bohatý hajzly, ale hodný lidi
5) vést v soudní síni divoký hádky a každý případ vyhrát. Ticho v soudní síni!
6) najmout si bodyguarda

To je prozatím tak všechno. Jestli ještě víte o nějakých dalších háčcích, které by mohly bránit mé právní kariéře, řekněte to teď nebo mlčte navěky. Merci à tous. 

Jinak co se mě týče, ráda promrzávám v tý příšerný kose, nosím dvoje rukavice na sobě a silonky pod riflema (neb jinak vypadají moje stehna jako dva růžový kyje). Minulý týden jsem byla letos poprvé na snowboardu, jen s mamkou. Hodinu jsem ležela ve sněhu a snažila spravit ty její pitomý lyže (honestly, neznám nikoho, kdo by byl větší technický antitalent než já), protože jí taťka dal jeho boty a odjel se saunovat ("Smůla, no."). Povedlo se mi to celý rozebrat, vyndat z toho nějaký plíšek a pružinku (no vážně, jak to tam jako může normálně pasovat?) Ale potom přišel hodnej pán od vleku a jakž takž to mamce spravil. Pak se mi ještě při první jízdě povedlo zlomit čipovou kartu (netuším jak, protože jsem ji měla v čipový kapse a ani jednou nespadla, ale whatever), no a potom už jsem si užívala dvě hodiny božskýho sněhu, horkýho čaje a obarvený vody nahnědo (honosně nazvaný horká čokoláda).

Bylo to skvělé boží úžasné; obecně mám sice radši léto, ale když už se donutím navlíknout na sebe troje fusky a čtyři trička a vyrazit na svah, nikdy toho nelituju. Chci si to letos co nejvíc užít, protože jaro už je za dveřma a sníh teprve napadl. Jinak výlet s Milým na sochy se nekoná, jednak protože je kosa a druhak protože mám asi podvrtnutý kotník nebo co (teda vlastně doufám, že s tim není nic horšího).

Včera jsem při vystupování z busu nějak blbě šlápnula, hodila držku a ozvalo se starý známý nechutný "křuuup". Když se mi podařilo vstát a opřít se o kámošku, co tam naštěstí byla se mnou, udělalo se mi zle na zdechnutí, no a potom nic nevím, neb jsem evidentně omdlela (což se mi ještě nikdy nepovedlo, eeej třikrát hurá). Akorát vím, že jsem se skácela zase na zem a že mi bylo teplo a před očima se mi míhaly divný obrázky, jako bych spala. Když jsem se probrala, seděly jsme chvíli na lavičce a já cítila, jak mi otéká kotník. S její pomocí jsem se ještě doplazila domů a do postele, ale od tý doby už spíš dost pajdám. Dneska už je to lepší, mažu si na to octanový sračky (smrdí to), ale včera byl docela problém dojít si i na záchod.

Celá já, no.

Zítra má přijet Milý, a tak s ním hodlám ležet celý den v posteli a nechat o sebe pečovat (dělám vlastně někdy něco jinýho? :D).

V úterý jsem byla s Kikoušem v divadle na Jak je důležité míti Filipa; bylo to pěkný ale místy trochu nudný, na druhou stranu jsem aspoň měla příležitost podívat se zvenčí na Novou Mě a koupit si v bonbón shopu půl kila gumovejch mňamek.

Vím, že svým určitým junovským způsobem jsem se vždy tak říkajíc odlišovala - nemám zrcadlovku, nepiju kafe a nežeru suši a taky mi knížky Lauren Conrad připadají dětinský a divný, ale často teď přemýšlím, jak je možné, že ten nejoblíbenější člen v kolektivu má tendence chovat se jako totální vymazanec. Serou mě lidi, co nedokážou deset minut držet hubu, když si my ostatní perfekcionističtí blbci barevně podtrhujeme zápisy v ZSV a píšem si rozdíly mezi pravicí a levicí a taky mě sere, že zatímco u výše zmíněných lidí je určité chování považované za naprosto úžasné a rozkošné, když něco takovýho uděláte vy, jste ten nejtrapnější debil.

Byla jsem už ve svým životě na pár kalbách, ale pořád mě víc než ožrat se jak hovado a hopsat na špatnou hudbu s lidma, který nemám ráda, těší žehlit u oblíbenýho filmu a péct buchtu. Mám ráda čaj a romantický dramata a hudbu minulýho století. Nosím kalhoty a ne legíny a mám jednu bundu na zimu a jednu na jaro/podzim (to samé s botama). Se svým přítelem jsem šťastná už 2 roky, 6 měsíců a 2 dny (ha, ha) a tak nemohu své okolí vzrušovat svými nejnovějšími objevy na Fejsbuku. Přes týden málo spím a na záchodech ve škole pak poslouchám, jak nějaká chuděra šla včera spát v jedenáct (a vstávala v sedum) a taky to, jak se strašně moc snaží naučit se něco, ale prostě to nejde, není čas, bla bla; když vím, že já sama spím polovinu času co ostatní a mám třetinu volnýho času na učení, a i přesto budu mít nejspíš jednu dvojku, jupí jej, hosana.

Myslím, že v Americe byste mohli říct, že jsem wallflower.

No vážně, je na tom něco špatnýho?

Juno
PíeS, we are infinite je to, co si někdy někam nechám vytetovat.

David Bowie - Heroes

6 komentářů:

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

Hmm...víš co? Kašli na lidi. Ono to není vůbec špatný vyčnívat z řady (aspoň si tě svět víc zapamatuje, no ne?) a podle mě vlastně vyčnívá z řady každej - a každej něčím jiným :)

Zajímavý je, jak se něketrý věci časem posunujou: dřív měly moje spolužačky taky věčně nový objevy a já pořád stejnýho prvního kluka a teď se pro změnu vášnivě vdávají a já mám pořád toho stejnýho prvního kluka :) A co jako? :D

Držím pěsti tvé nožce! Ona to zvládne!

Dreamy rosie řekl(a)...

Za á, máš tam hrubku a můžeš ji začít hledat :D
Za bé, snad s tím kotníkem nemáš nic vážnýho a zítra si budeš jen užívat přítomnosti Milého :)
A za cé ser na lidi, co ti akorát kazí tvůj život, a žij si podle svého... :)

danielle m. řekl(a)...

přemýšlím, jestli tě štve, že ti vřdy píšu rhozěnd louhy komentáře a úplně o ničem :DD .. no, každopádně. já si teda lyžování rozhodně vůbec neužívám a když sem byla minuly rok v itálii s tatkou, tak me bavilo to, ze sme tam byli a byla to sranda a zábava a tak vůbec, ale lyžování, obouvání lyžáků,hrozná zima, chumelenice, strach apod.. to mě rpostě teda vůbec k lyžování nenatchlo :/ asi za měsíc jedem na lyžák a hrozně se bojím, pře sem si zvolila bord a vubec na něm neumim a budu furt padat a bude to hrozne :D ale tesim se na ty vecery se tridou a hlavne s milym O:) je mozna vyhoda mit chlapce ve tride :D .. Konečně se uzavřela klasifikace, tak místo 15 pisemek za tyden pisem jen 3, yes! :D DOufam, ze s tou nohou nemas nic vazneho :))

Bee Nka řekl(a)...

Vyjma té bolesti a nepříjemného zážitku s kotníkem... Je to vážně bezva článek, který se čte jedním dechem... Proč se takhle nedělají i skripta? :-X =D A snad se ti splní vše, co si přeješ =)

Teruša řekl(a)...

Ahoj Juno!:)
Další skvělý, vtipný a trefný článek:) Úplně se v něm vidím:) Být v kuchyni a udělat něco dobrého, vyžehlit prádlo u supr filmu, zdolat horu učení, zkrátka dělat smysluplné věci a vidět výsledky:)

Ten kotník je ale pěkná prekérka teda, snad to bude už jen a jen lepší!:)

Měj se co nejlépe a hlavně, vyčnívej!:)

PetiDaubner řekl(a)...

Ked som citala clanok akoby si mi z duse rozpravala, hlavne tam na konci :) La takych ludi kasli, budes ich stretavat cely zivot, aj na vyske, ale zo svojej vlastnej skusenosti mozem povedat, ze ludia, ktori chodia so mnou na vysoku, nemozem s mojimi spoluziakmi so strednej ani porovnavat, pretoze nic neriesia, nikoho nezhadzuju za lepsie znamky alebo za nechodenie sa v piatok vecer ozrat.
Ja som tiez radsej "stay at home" girl, radsej si vecer pustim film, serial alebo iba oddychujem s priatelom, ako by som mala byt v hlucnej smradlavej a preplnenej miestnosti s ostatnimi ozratimi ludmi :)