Hipsters who hate other hipsters for being hipsters

Nedá se už na nic si hrát ani se před ničím schovávat - rok 2013 je nenávratně tady a do všeho je najednou potřeba se dostat rychle a po hlavě. Mou jedinou útěchou v chladných pondělních ránech s největší pravděpodobností bude i letos fakt, že "pátek se blíží", a i když se při těchto slovech na mě každé pondělí o půl osmé ráno dívá Al a spol. s výrazem "are you fucking kiddin' me?!", on ten pátek nakonec přeci jenom vždycky přijde; tahle rána chodím do školy s velkým úsměvem like a boss a každému klepu na rameno se slovy: "no neříkala jsem to?!"

Jak říkám, je potřeba se vždycky dívat na tu světlou stránku života. 

Pár testů už mám za sebou, ale většinu ještě přede mnou. Docela se klepu před matičkou, jinak je mi to víceméně jedno, protože nemám snad kromě fyziky žádné nerozhodné známky, a pokud nic moc nepodělám, nemuselo by to pololetí dopadnout úplně špatně. Což ovšem neznamená, že se neučím. To víte, že učím; vlastně se neumím neučit, jsem už zkrátka taková.

Jinak co se týče vztahů ve škole, nejlepší kamarád se se mnou nebaví, Al je jakási divná a já volné hodiny trávím teď ze všeho nejradši na počítači, kde můžu celou hodinu psát Milýmu zprávy z netu. Na druhou stranu naprosto miluju Ivouše; dneska tady byl Milý a vymysleli jsme, že bychom se mohli zajet podívat na ledový sochy, tak se pokouším s Iv domluvit dvojitý rande, a fakt doufám, že to vyjde, protože už se nemůžu dočkat, až budu chystat bagety s kuřecím masem na sváču a polívat si ruce a oblečení horkým čajem.

Od tamtoho dalšího týdne budu mít možná zase nějakou tu ratolest na doučování angličtiny - má extřídní se potkala se svojí exspolužačkou, která pro svoje neex dítě potřebuje někoho na doučování, protože v šestý třídě kind of propadá, tak se má extřídní zeptala mého exangličtináře na někoho úžasného, a můj exangličtinář doporučil právě mne. Doopravdy mě to dojalo, už jenom proto, že vždycky říkal, že jsem "a little bit wild" a tak. Když jsem ho další ráno viděla procházet se po velkolepým školním koridoru, měla jsem chuť dát mu hubana.

Taky sleduju volby, aby se neřeklo, že mi je osud naší malý zapadlý republiky jedno. Sice volit jako tak ještě nemohu (how unfortunate, ne všichni jsou ještě takoví starci jako vy), ale v sobotu jsem netrpělivě sledovala přímý přenos sčítání hlasů; asi v půlce jsem si uvědomila, že vlastně netuším, komu fandím, ale hrozně mě to bavilo. Zeman se mi nelíbí. Chce dělat čachry machry na výškách a to se mi nelíbí. Taky mi hrozně připomíná jednoho "věčně opilého strejdu", který s sebou na všech rodinných oslavách tahá kořalku. Schwarzenberg je možná très intelligent, taky ale schválil těm dementům z ODS zvýšení DPH na rohlíky a knížky. A to se mi nelíbí, protože ráda jím i ráda čtu. Vlastně se mi asi nejvíc líbil mladý Dienstbier, protože jako snad jediný z všech těch devíti pošuků vypadá reprezentativně a má charisma.

Dnes ráno jsem o tomto debatovala s dědou (který volil Dienstbiera - go grandpa, go!), zatímco jsem snídala jeho úžasnou vaječinu s cibulkou a myslím, že je na mě pyšný, že se tak vyznám a tak. Teda spíš že vypadám, že se vyznám, protože až do minulýho měsíce nebo tak nějak jsem byla zapřísáhlej odpůrce všeho politickýho. Jediný, co jsem až do této doby dokázala jakožto hlášku o politice unést, bylo babiččiné pravidelné: "Toho Nečase, toho bych normálně přejela autem! No řekni mi, jak se takového blbce chceš jinak zbavit?!" Je vous adore, ma famille.

Vždycky zapomenu plno velice úžasných informací, když píšu nějaký článek, ale na toto jsem si ještě vzpomněla: ve středu jsme měli suplovano/volnou hodinu, tak jsem ji celou strávila pročítáním magazínu brněnské Masarykovy univerzity. Ladies and gentlemen, asi ze mě bude právník nebo soudce nebo něco podobně důležitýho, protože jsem zjistila, že pro inteligenta, který se dokáže naučit všechny možný sešity nazpaměť,jako jsem já, by to doopravdicky mohlo být to pravý ořechový. Nemyslíte? Myslím si, že by mě bavilo řvát na zlý lidi, že mám pravdu, protože já mám pravdu ostatně vždycky (ha, ha), a kromě toho si myslím, že se umím hádat. A taky by mě bavilo jebat tím supr kladívkem do podložky.

Jak vidíte, mám zkrátka dobře srovnané priority.

Jsem si vědoma, že dneska srším vtipem a sarkazmem ještě více než jindy, žel čeká na mě hora (možná dvě) učení a horká vana. A taky musím jít zkontrolovat epickou buchtu (resp. tzv. Havaj řezy podle receptu z mé skvělé albertovské kuchařky), pokud tam teda ještě nějaká bude. Dneska jsme ji s Milým pekli a je naprosto úžasná - ale na druhou stranu, jaká jiná by taky mohla být, když vezmete v úvahu, že jejím autorem jsem z větší části já, žejo.

Pac a pusu,

Juno

Mimochodem, jestli si něco fakt přeju, tak je to v příštím životě se narodit v Británii, abych měla ten úžasný přízvuk. Říkejte si, co chcete, ale mně se to prostě líbí - ne, vlastně to naprosto miluju.

Eric Idle - Always look on the bright side of life