By the way

Tento týden přicházím o iluze.

Jako když jsme psali pololetní test z dějáku (což se ještě ke všemu prý nesmí) dvě hodiny po uzavření klasifikace nebo když další den fyzikářka normálně zkoušela. Nevím, tak nějak jsem ze svého selského rozumu a vlastních zkušeností usoudila, že přece nám doprdele dají aspoň ty necelé dva týdny trošku oddech, ale prostě ne. Taky probíráme organickou chemii stylem vše víte, vše znáte, jen opáčko, až na to, že jakési pouhapouhé základy jsme brali někdy v osmičce a od té doby a) utekla už velká voda b) někteří z nás to moc nepochopili ani v osmičce, že. Na druhou stranu náš nabušenej biologář má ty nejlepší vtípky na světě (někdy je doslova k sežrání) a na středu máme slíbený, že se budeme dívat na kreslený olympijský hry zvířat.

Jinak mám asi zase práci; v úterý jsem byla poprvé doučovat toho kluka, co mi bývalá třídní dohodila. Byl roztomilej a trochu vyděšenej, ale myslím, že to pro mě bude ještě těžší než pro něho, protože chudák neuměl ani vyčasovat I am, you are, a to je v šestý třídě. Navíc se ode mě tak nějak očekává, že ho jako všechno naučím, aby nepropadl, když mi platí. Ó velký angline, stůj při mě a dej, ať se hoch učí a učí a učí, protože těžko ho chudáka můžu naučit past simple když ani neumí present simple.

Jsem ráda, že jsou volby za náma, protože mě to všechno začínalo už dost srát. Myslím, že ze všeho nejhorší jsou takoví lidi, od kterých jste nikdy předtím neslyšeli ani slovíčko o politice a teďka řvou po zemanovcích, jak je Schwarzenberg boží, a jak jako se asi pos ... že si myslí něco jiného (asi to bylo i naopak, ale já to slyšela upřímně jenom takhle). Na druhou stranu titul je sice titul, ale stejně jako on je kníže, já jsem mistryně světa a nikdo mi tak neříká. Asi nejvíc mě dojala Pavla, co už si holí podpaží, když přišla jedno pondělí do baletu s obrovskou plackou přes hruď. VOLÍM KARLA!, stálo na ni. Nejlepší na tom je, že Pavla, co už si holí podpaží, vlastně ještě nemůže volit. Zato mi ale řekla, že "v pátek jim dojdou placky další, a potom že to chce nosit i její pětiletá sestra." Degenerace.

Každopádně abych to nějak uzavřela, Miloš měl včera svátek a tak dostal aspoň pěknej dárek. Nadávat budeme beztak stejně, ne-li víc. Aspoň, že se nebojí otevřít hubu. V tomhle jsme si vlastně dost podobní, i když je dost divný přirovnávat se k sedmdesátiletýmu dědulovi s podbradkem.

Během týdne jsem taky dost možná prodělala chorobu, ale teďka už je mi dobře. Měla jsem z toho trošku strach, protože jsme včera jeli na soutěž, a i když určité věci dost podělala (průměr je tak deset chyb, já jich v jednom opisu měla padesát :D - holt kdo umí, umí), tzv. o prsa korejské ženy jsem nakonec vyhrála a získala naprosto exkluzívní škrabku na auto s logem města, dvougigovou flashku, dvě prupisky, takovou podložku (ještě s cenovkou), a aby se neřeklo - krásnej stříbrnej řetízek, který mám teď na krku. Nechci vypadat nevděčně, jen poukazuju na to, že opravdu prachy nejsou - dobře si pamatuju, že jsem si z té samé soutěže kdysi odvážela značkové šampony, krásný kalendáře a dokonce i batoh.

Jinak nožka už je taky oukej, jen mám přes půlku tlapy mega modráka, který mění každý den barvu. Dnes jsme na hnědé, ale třeba v pondělí byl nádherně modrej. V pondělí u nás byla ledovka, jakou jsem nezažila, ale přežila jsem. Taky jsem minulou neděli - dle očekávání - strávila celou s Milým v posteli (ňuf), a na ty slavné ó velké pololetní prázdniny se chystám zase já k němu. Zítra mě místo něj čeká laborka z biologie a mamky projekt do práce. Eeeej! 

Juno