God only knows what I'd be without you

Ahoj miláčci,
tak je to zase za námi (nebo spíš už zase před námi?). Vánoce jsou hrozně krásné, jenomže vždycky vpadnou do domu jako velká voda, způsobí spoustu vzrůša a hrozně rychle utečou. Sníh nenapadl a já prostě vůbec nemám, a ani jsem neměla, takovou tu správnou vánoční náladičku. Neděli a pondělí jsem jako obvykle strávila v kuchyni a v obýváku pečením cukroví, drhnutím všeho možného a rychlým rozvěšováním vánočních ozdob. Do toho průběžně čtu vaše blogísky a průběžně nestíhám napsat nic úžasného.

Abych nezapomněla: tak jsme přežili konec světa. Ne, že bych na to někdy věřila, ale ve čtvrtek jsem si uvědomila, že kdybych nemohla pozítří jet za Milým a dát mu ještě aspoň milion hubanů, fakticky by mě to mrzelo, tak jsem jen tiše doufala, že jakože nic nebude. Na druhou stranu je fakt, že když jsem se v pátek ráno vzbudila a venku se rozléhal zvuk, jako když startuje UFO, úplně v klidu jsem nebyla, to se jako klidně přiznám. Ten den jsme dělali karneval (s nečekaným tématem apokalypsa) pro nižší gympl; šesťáci a sedmáci byli k sežrání (myslím, že se do mě zamiloval jeden primán, ňuf - dost možná si taky ale jenom fandím :D), osmáci všechno bojkotovali a chovali se jako hovada, včetně jedné slečny z mého družstva, které jsem prostě potom už jenom řekla, ať "hraje, nebo jde do prdele". No, nakonec hrála.

Organizace karnevalu ze začátku dost vázla, protože na všichni prostě museli se všemi skvělými návrhy počkat na vyjádření božské AlenKy, takže nakonec ze všech těch skvělých návrhů nic nebylo. Celé to naštěstí zachránil Cotton Eyed Joe (a potom i Rasputin od Boney M), kterýho jsme tančili podle Wii snad stokrát. Na druhou stranu jsem dostala milý dárky od holek zahrnující vše od křížovek (jo!! Konečně dárek, který jsem vždycky chtěla, už jich mám polovinu vyluštěnou, lol :D), gumiček, náušnic a mini parfémů až po neidentifikovatelné plyšové zvíře, červený diář a krásný fialový korále. Docela boží byl i tříďas, který si sehnal vopravdickou kosu a celou dobu to tam všecko kosil a bafnul na mě u dveří (přísahám, že neexistuje lekavější člověk nežli já).

Z Lásky nebeské:

The Beach Boys - God Only Knows

V sobotu jsem brzo ráno vyrazila ověnčena dary pro Milého a čerstvým dortem od Krtka (který jsem v pátek až do půlnoci pekla) na předlouhou cestu do Mýho Nejoblíbenějšího Města Na Světě, protože miláček měl narozeniny. Dali jsme si UGO, naprosto zmrzli ve stopadesáti stupňovým mraze při cestě na hřbitov a na sváču si dali mňamku z listovýho těsta z Penny. A celý den jsme byli spolu; dala jsem mu takový suprovní svetr, co jsme spolu kupovali a taky stolní kalendář s našima fotkama a on mi dal předvánoční dárek, při kterým jsem prostě brečela: vopravdickou škebli s perlou, kterou jsem si z tama musela všemi možnými způsoby vykutat. Moje perla (která mi má přinášet štěstí, tak ji nosím každý den na krku) je smetanová, což prý značí úspěch, a je prostě nádherná. Taky jsme s jeho rodinou hráli Activity a jeho mamka mě málem sežrala, když všem chutnal můj dort víc než ten její :D. Když na tyhle všechny úžasný věci pomyslím, skoro mám chuť chodit sama se sebou :D.

No a v pondělí pozdě večer (po každoročním pouštění kapra do přehrady a po večeři) k nám zavítal Ježíšek. Dostala jsem hromadu krásných dárků, ostatně stejně jako vždycky všichni ostatní - božskou černou kabelku, košili a halenku vlastního výběru, parfém z Oriflamu, suprčupr webkameru, kulmu, knížku Ten, kdo stojí v koutě, od Milého ještě krásný červenočerný prádlo, čaje Majestic a vestu, náušnice a spousta dalších věcí. Jelikož jsme nestihli žádnou pohádku (slyšela jsem, že Dvanáct měsíčků byla hrůza), pustili jsme si Probudím se včera a byl to takový milý film, i když Mádl působil lehce retardovaně.

 Zleva: pár čajů Majectic, suprboží kabelka, šedé korále, nový diář, krásné modré náušnice, kuchařka a zbytek z mojí perlorodky. 

Na první i druhý svátek jsme byli u rodin; k dárkům přibyla ještě krabička od Dilmahu, nějaké peníze, kuchařka Albert, kterou jsem jako doopravdy chtěla, protože miluju vaření i albertové recepty; megahebký a megavelký a taky megamodrý ručník, solární kytička (:D), a panenka Shelly (prý aby mi nebylo líto, že už nedostávám pod stromeček žádné hračky). Boží hod byl dost zabitý, Obludy prudily, že chtějí dárečky dárečky, a já ležela celý den pod dekou a u televize, neb jsem si odmítla hrát na ó velkou věřící slečnu a jít (jednou za rok) do kostela zpívat koledy. Včera jsme ale byli v Nejlepším městě na světě a cestou jsme se stavili do Mekáče, protože jsem začala cestou mluvit o tom, jak bych si "dala chicken McNuggets" a za chvíli už na ně dostali chuť všichni :D. Rodinnou sešlost jsem po chvíli opustila a odešla s Milým do čajky, ale potom jsme se vrátili a hráli Twister a zavírali se do koupelny. Pokud otec, hlava rodiny, svolí, budeme spolu i na Silvestra, takže se těším jak malá a doufám, že nebude moc prudit (otec, ne Milý).

Teď tu sedím s hrnkem (s našima fotkama) čaje Majestic s příchutí granátové jablko & bílý čaj (zatím můj favorit), listuju v mý nový kuchařce (zítra bude na oběd s největší pravděpodobností Moravský vrabec se špenátem), koukám na solární kytičku a ve volných chvílích čtu tu knížku - Ten, kdo stojí v koutě (The Perks Of Being A Wallflower) od Stephena Chboskeho. Ve čtvrtek jsem viděla i stejnojmenný film a vřele doporučuju, hraje tam Emma Watson a je to celé suprboží.

Žijte blaze,

Juno