čtvrtek 25. října 2012

London calling to the faraway towns, now that war is declared and battle come down

Časy jsou a zlý a jediný, co mě ve škole zachraňuje, je asi Al a naše každopondělní bonne humeur v hodinách francouzštiny, kdy nepředvádíme nic jiného než rofl all the time a občasný Je m'excuse, je suis de bonne humeur. Naštěstí pro mě, i v jiný dny si vymýšlíme různý vylepšováky, aby nám z tý školy úplně nehráblo: "Plný počet?" ptám se se smíchem po testu. "Asi tak, hej", odpovídá většinou Al. Taky vymýšlíme dialogy do angličtiny:

"Don't you know where Mary is?"
"She's at the gruppen party (if you know what I mean)."

Na obědech spolu hovoríme po slovensky (nevím prečo, ale vždycky mě to chytne zrovna při obědě), celý den mluvíme o tom, jaká bude polívka, a den, kdy jsou dvě skvělá jídla, nazýváme "dnem obědového rozkolu" (s odkazem na papežské schizma 1054). Občas se mi v hlavě zrodí geniální nápad (jako když mi přišlo naprosto úžasné v hodině chemie nechat putovat po třídě papírek s "rychlým obědovým průzkumem" - nějaký génius mi tam pod tuňákový salát a řízek aneb co doopravdy chci dopsal "rum") a já se ještě před jeho zrealizováním válím po lavici jako retardovaný tuleň a blahořečím svému géniu.

Do toho všeho se dennodenně (od tý doby, co jsem kvůli pitomýmu chybějícímu jednomu enku dostala z diktátu jedna mínus už vím, že se tohle slovo píše celkem se čtyřmi n, takže watch out) potýkám s nespravedlností učitelů, debilitou spolužáků a tlačenicí na obědě. Taky se snažím mít dobrý známky a v jednom kuse se učim. Až do včerejška jsem si myslela, že musím být fakt asi pitomá, ale potom jsme se s holkama před tělákem bavily o naší kůl skůl, a já zjistila, že jak debilové se tenhle rok učíme prostě úplně všichni. Těžko říct proč, když maturita je v daleký (ha, ha) budoucnosti, je (téměř) začátek roku, a tak. Ty dva ubohý dny, kterýma nám to mají všechno asi nahradit, nejsou nic; příští týden píšeme osum testů a tak spíš než podzimní prázdniny bych to nazvala podzimní samostudium.

Včera jsem byla zkoušená z fyziky, abych "zopakovala včerejší látku". "Tak jako upřímně, tu dvojku ti dala vyloženě za tvůj herecký výkon.", podotkla Al. No, si taky myslím. Ta dvojka mě vůbec neštve - na to, že to bylo tak na čtyřku a nikdo se za můj návrh ("oznámkuj se") jedna mínus nepřipojil (zvláštní, že když je zkoušená sebevětší kráva, celá třída žadoní, aby dostala lepší známku. Holt asi ne všichni zbožňujou starou dobrou sarkastickou Juno tak, jako vy.), spíš mě to sere z principu, protože den předtím jsem se učila o sekundárních endosymbiózách, apikálních komplexech (a podobnejch sračkách), a potom ještě o starým dobrým Puškinovi (kecám, z Evžena jsem zvládla přečíst přesně čtyři strany) a Zaklietej panně vo Váhu několik hodin a i tak se prostě našlo (vždycky se najde) něco novýho.

Na druhou stranu - zjistila jsem, že jsem schopná se nazpaměť naučit úplně cokoliv, takže chodím po světě a jako encyklopedie bez sebemenších problémů odříkávám Tylovy životní osudy (se svou švagrovou měl devět dětí a vychovávali je společně i s jeho ženou) a životní cyklus zimničky (jejím přenašečem je rod anofeles - samice komára, ta se přicucne, saje, do krve vniknou sporozoiti, napadnou játra, schizogonicky se rozmnoží na merozoity, ty napadnou červené krvinky a dále se schizogonicky rozmnožují, "dokud je to nepřestane bavit", poté se meiózou změní na pohlavní stádia, ta splynou v komárovi do diploidní zygoty a poté cysty, v cystě opět proběhne schizogonické nepohlavní dělení, vzniklí sporozoiti se dostanou do slin komára a celý cyklus se opakuje znovu od začátku.)

Jak vidíte, musím být prostě geniální, neb tohle + celý zbytek sešitu (+ celý sešity ostatních předmětů) hrdě nosím ve svý hlavě.

Minulý týden jsem byla na letos první soutěži ve psaní na počítači, totálně jsem to tam tzv. setřela a vyhrála všech pět prvních míst, a jako bonus k pěti cinkajícím medailím jsem si odnesla i dost slušnou sumu peněz (když někomu s rádoby lhostejným výrazem řeknu, kolik že jsem to dostala za půlhodinový bušení do klávesnice, objevují se výrazy not bad).

Co se týče mýho společenskýho života, v pondělky se s nejlepším kámošem snažíme nezabít se při tangu (ten tanec se mi nelíbí, opravdu), já jsem milá a přátelská ke všem, co to jde, s Iv zdrháme před "psem s divnýma očima" a dnes jsem tu celý den měla staronovou návštěvu. Jsou pryč doby, kdy mě mrzelo, že můj milej na mě nečeká před školou s rudou růží, ale radši mi s obrovským potěšením strká studený ruce pod tričko a snaží se mi rozmazat těsto na bramborový šišky po obličeji. Vlastně mi došlo, že na pošuka jako jsem já vopravdický citliví hoši s večeří při svíčkách prostě nečekaj, což? Nestěžuju jsi; jsem šťastná.

Juno
(The Clash - London Calling)
Aneb duben a s ním i Big Ben, Tower Bridge a Princ Harry se blíží, hell yeah.

6 komentářů:

Eliška řekl(a)...

Aspoń někdo se má hezky, Kájo :) Ať ti všechno vychází :) U mně se ani nedá říct od desíti k pěti :(
K té fyzice (či co to bylo) ti upřímně gratuluju, já dostala v úterý 1 ze zkoušení z práva, ale protože jsem se to učila, tak to bylo fajn, no... Taky si teď připadám jako chodící encyklopedie... Co taky můžu dělat, když jsem celé dny doma, než se učit... :(

Kristýna Davidová řekl(a)...

To je skvělý jak mluvíte pořád jiným jazykem, musí to být sranda. Já si myslím, že čitelé se nám mstí kvůli prázdninám a tak nám zadali tolik práce, že se budem muset učit stejně jako bychom byli ve škole! :/

slečna L. řekl(a)...

a co teprve my maturanti - to je studijní volno, ale zatraceně krátký.

Juno, Juno. kdybys viděla, jak já rostu ze všeho kolem sebe a vždycky si vzpomenu na Tebe, že bys to nějak vtipně okomentovala. :)

ale jsem taky šťastná. jsem. teda aspoń s tím klukem, co mi strká ruce pod tričko. :)

Zrzunka řekl(a)...

krásná záhlavní fotka a moto blogu :)

Teruša řekl(a)...

Úplně jsi mi připomněla můj druhák na gymplu, byl to pěkný hnus teda. Tak ať se ti daří. Je mi trošku šoufl při představě dalších doufejme pěti let studia.

Kačka řekl(a)...

To ti celkem závidím, že dokážeš všechny sešity nosit v hlavě....to mi nikdá moc nešlo :D
S kamarádkami si občas přijdu podobně (jako naprostý blbec :D) např. o hodinu zeměpisu si mezi dvěma lavicema posíláme papír a hrajeme takovou tu hru, kdy každá napíše jedno slovo do příběhu a pak se řehtáme u toho, co nám z toho vyjde :D....z konce článku jsem postřehla, že se chystáš do Anglie....to ti závidím, hned bych jela ;) :))