neděle 14. října 2012

I was there to witness, Candice’s inner princess, she wants the boys to notice, her rainbows, and her ponnies

Vždycky mi přišlo, že čas plyne nějak až moc rychle, ale poslední dobou, alespoň ten můj, doslova běží. Mám pořád strašně moc práce a nic nestíhám. Když přijdete v pátek ze školy řeknete si jou, víkend, ale ani se nenadějete, a je neděle večer.

Vzhledem k tomu, že se pořád učím a ve zbývajícím volným čase uklízím nebo vařím, není můj život v podstatě momentálně žádný velký vzrůšo; asi tak nejvtipnější věc, co se mi lately stala bylo v pátek v baletu, když jsem ve svých čerstvě vypraných klouzavých fuskách při pokusu o jakousi spešl otočku hodila takovou držku, až to zadunělo celou ZUŠkou. Nato jsem chytla záchvat smíchu, že jsem se z té podlahy ještě nějakých pár minut prostě neodlepila. Nojo, život zkrátka není peříčko.

Protože pořád nemám čas, začínají mě těšit hrozně malý věci: grapefruitová vůně mojí aromatický lampičky, ten pomyslnej klid v pokoji, když mám vypnutej počítač, baleácký krém s aloe vera na nohy, pití černýho čaje s tunou medu a citrónu a hraní na klávesy. Můj skvělej učitel říká, že jsem úžasná a hrozně talentovaná, ale každou hodinu mi toho dává víc a víc a já jen hodiny v kuse (pochopitelně pokud se zrovna neučím, neuklízím či nevařím, lol) hraju a hraju, než to umim (i když teďka to s tím rock'n rollem fakt trochu přehnal, je to dost hardcore, když uvážíte, že oficiálně hraju na klávesy pět týdnů).

Mamka rozeslala mou slohovku do všech stran (třeba moje babička mi k tomu řekla asi toto: "Karolínko, to je tak skvělé, to, co jsi napsala o tom Harrym! Včera jsem to poslala mojí kamarádce do Klatov, a prý to přečetla jedním dechem, jsi prý skvělá!" --- díky, mami), a tak teď jen ze všech stran slyším lid pět ódy na moje fejetonický schopnosti, ale mně už to docela štve, musím ji přestat číst, neb mi přijde čím dál tím horší a horší. Mimochodem, jak jste mě všichni dokázali najít? Když jsem tak tajemná a to všechno. Ne, vážně. Asi bych měla zapracovat na svejch maskovacích schopnostech nebo tak něco. Nicméně thanks a lot, díky Vám všem má můj masterpiece (ha, ha) přibližně o sto víc shlédnutí než slohovky všech ostatních. Yes!

Dále, Hunger games. Po pění ód a chvál ze všech stran jsem si první díl vypůjčila v knihovně a bez větších problémů ho za pár hodin přečetla. Boží. Teda jako, je to něco úplně jinýho, než co normálně čtu, a jako honestly, je to teda docela masakr (tak nějak si nedokážu představit, jak všechny ty brutální vraždy udělali ve filmu, bo kdyby to udělali aspoň z poloviny tak jako v knize, byl by to, IMHO, pěknej krvák). Někde jsem na netu viděla takovej vtípek, jak se skládají jména slavných párů dohromady:
Brad + Angelina = Brangelina atp., a potom Peeta + Katniss = Peenis

Roztomilý.

Jestli tady někoho zajímají životní vzestupy a pády starý dobrý Juno, udělala jsem dost možná docela kravinu, ale taky dost možná něco, díky čemu bych mohla být zase šťastná. Ale když jsem v sobotu v podvečer seděla po pěti měsících opět naproti svýmu bývalýmu-současnýmu příteli, a on mě potom objal a políbil, všechno působilo tak hrozně správně a známě a mile. "Tak fajn, ale nebudeš mě už štvát, jo." "Víš, že budu." "No jo, ale málo, jo?" Máš rozhodně co splácet a vynahrazovat, lásko, ale snad na to budeme mít dost času.

Co ještě dodat?

Juno
A nakonec, proč ne?:
(Robbie Williams - Candy)

6 komentářů:

Roar řekl(a)...

Krása

Markéta řekl(a)...

Tak přesně tenhle pocit taky znám

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

:) ať se s přítelem daří! ať se všude a ve všem daří!

Eliška řekl(a)...

Ty jsi prostě úžasná! :D No, našla sjem tě, protože vím, jak se jmenuješ, no :D
A jako honestly... :D Hodně štěstí :)

BAuu řekl(a)...

Hunger games! ANO! Sice už to mám za sebou, ale budu to muset přečíst znovu. Přelítla jsem to moc rychle, tentokrát to chce pomaleji. :)

Kačka řekl(a)...

Ten balet ti závidím :/ :D a Hunger games....to si je teda budu asi muset už konečně taky přečíst :D