úterý 9. října 2012

Strangers are just friends waiting to happen. - Rod McKuen

Přišel nefalšovanej barevnej studenej podzim. Což pro mě znamená asi tak tři věci: ranní nošení mých černých zlodějských rukaviček (jsou bezprstové a fakt vypadají docela reálně), nadávání, že nemám žádný podzimní boty a následně jejich neúspěšné shánění, a taky nošení ponožek (asi jsem s tím trošku ujetá, ale mně je prostě pořád takový horko - bohužel jen na nohy, že chodim bez nich, co to jde). Tak určitě, všechno je hezky barevný a tak, ale pro mě je obecně tento čas docela krušný, neb musím otce každý den úpěnlivě prosit, aby už zapnul topení, protože se to tady fakt nedá (zrovna teď se snažím zahřát si zmrzlý prsty o svíčku. Krutý.)

Minulý týden byl hrozně hektický, a ten předtím taky, no vlastně i teď je to docela hnus. Poslední dobou nemám čas vůbec na nic (ani utřít to blbý poplivaný-díky, tati-zrcadlo), vždycky jenom přijdu domů ze školy, pár hodin se učím a jdu spát, což je fakt vzrůšo. Pořád se něco musím učit a něco psát a vytvářet a když už to vypadá, že budu mít chvilku volna, najde se něco dalšího, co se prostě musí udělat. Potřebovala bych pořádně dlouhý prázdniny, od všeho si odpočinout. Už nemůžu, prostě na to nemám.

V úterý jsme byli s nejlepším kámošem v divadle na Baladě pro banditu. Bylo to kouzelné; Nikolu Šuhaje hrál strašně krásnej svalnatej herec (ehm), a písničky byly úžasné. Taky jsme se fotili v zrcadle a já si nabrala v tzv. bonbón shopu celkem kilo různejch gumovejch potvor (leč víc jak polovinu jsem stejně rozdala, no jsem prostě dobrota sama). O dva dny později jsme zase pořádali karneval pro Němce, co u osmáků byli na výměnným pobytu. Bylo nás z naší třídy pět, ale když jsme v dobré vůli slíbili, že teda jako půjdeme, ještě jsme tak úplně netušili, co nás čeká.

Škola končila před půl druhou, tak jsme tam přímo zůstali. Měli jsme asi takovou představu: že se budem celý odpoledne nudit, nic nedělat, a studovat na další den (pojem studovat se mi hrozně líbí, zní to mnohem důležitěji, než "se učit". Kromě toho, pro všechny, kdo viděli Básníky: "Musím studovat!"), ale tak úplně se to nepovedlo. Byli jsme posláni do Alberta nakoupit deset kilo zeleniny (přinesli jsme jen osum, zdálo se nám to nějak moc - taky že bylo), a potom už jenom krájeli, mazali, chystali a ujídali občerstvení pro německé sódruhy a rodiče jejich českejch kámošů. Jenom paprik jsem nakrájela 4 kila a honestly, teďka jsem v tom ten největší profík ze všech.

Někdy v sedum jsme měli začít s karnevalem, bylo domluvený, že to učitelka bude překládat do Němčiny. No sotva jsme začali s židličkovanou, cosi jim německy řekla a šla pryč. Prostě nás tam nechala, bitch. Takže všechny plány šly do kytek a na celou tu dobu jsem se mikrofonu ujala já (s výpomocí nejlepšího kámoše :*), všechno musela řvát česky a potom ještě anglicky, a líný Němce jsem se snažila povzbudit slovy "come on, motherfuckers!" a podobně. Vypadali, že se jim to docela líbí, mě bolely hlasivky a nějaký divný týpek si mě tam pořád fotil. Domů jsem přišla o půl devátý; včera nám ale učitelka donesla tzv. odměnu, asi pět maličkejch čokoládek Milka z takový tý šestiúhelníkový (učila jsem se matiku tak jsem tím teď tak trochu postižená ...) krabičky, že jí to "zbylo z cen pro děcka". Vřelý dík, to snad ani nemuselo být.

No a v sobotu jsem se rozhodla udělat snad nejšílenější věc mýho života. Prostě jsem konečně šla na ten tandemovej seskok. Bylo nádherně teplo, obloha úplně vymetená, a na letišti v Kunovicích skákali lidi jeden za druhým. Všechno to bylo tak rychlý, že jsem ani neměla čas se bát. Navlíkli mě do sexy kombinézy, můj let's say tandem pilot Marcel mi ukázal, jak na něm mám pak jakože viset, a už jsme seděli namačkaní v malým letadýlku a letěli do výšky 4 km. Vlastně jsem ani moc nepočítala s tím, že to přežiju, tak jsem řekla mamce a taťkovi, že je mám ráda (just for sure), a šlo se na věc.
Moje divně zkroucená ruka je asi to jediný, co Vám tady odhalím. Pardon, mý junovský půvaby holt asi nikdy nespatříte.
Viňte internetový kretény, resp. moje spolužáky, kteří mi potom vždycky našli blogísek.

Bušilo mi srdce, když jsme šli k otevřeným dveřím a měli seskočit; dostala jsem za úkol usmát se do foťáku a potom už jsme jenom padali. Říká se, že tandemovej seskok je vrchol adrenalinu, že prostě nic víc už zažít nemůžete, ale upřímně, zas tak hustý to nebylo, spíš naopak - většinu času jsem se snažila zjistit, jak dýchat, potom jsem se snažila vesele mávat do foťáku a potom mi zalehly uši a bolely tak, že jsem myslela, že mi praskne hlava. A potom už se otevřel padák, popruhy se mi zařezávaly do stehen a my si to plachtili k zemi. Prostě pohodička.

Vlastně upřímně, nejlepší z toho všeho jsou ty fotky a video, protože teďka (když má úvodní fotka na Fejsbuku ve vzduchu dosáhla až rekordního počtu lajků (kolem dvaceti, lol)) se mě všichni ptají, jaký to jakože bylo (sušší než jsem očekávala), a jak se cítím (normálně), a kolik to stálo (moc, kdybych to nedostala darem, asi bych na to nikdy nešla), a že jsem jako fakt hustá (neasi), a dokonce se mi v souvislosti s tím ozval i Princ. Tak hele kámo, to musím vždycky skákat z letadla aby ses mi ozval ...? Nicméně už se nemůžu dočkat, až budu zase někde skákat z útesů, protože to mám asi ze všeho nejradši. Společně s těma nejšílenějšíma atrakcema na místech typu Prater, který si jenom dovedete představit.

Cestou zpátky jsem se stavili na tzv. menší shopping, v jakýmsi zlínským středisku jsme si zašli na oběd k Číňanům, a málem jsem se zadusila nudlema, když se naproti nám usadil sám ó velký Tomio Okamura. Mamka ho chodila furt okukovat a chtěla si ho i vyfotit, ale ochranka se na ni zle podívala, tak toho nechala. Prostě vzrůšo, no. Taky jsem si koupila pár fakt supr věcí (je m'excuse, pořád jsem ještě nedospěla do stádia ňů inů, musíte mi prostě věřit, že jsem si koupila fakt supr věcičky a že nic z toho rozhodně není basic. Seriously, co s tím basic oblečením furt všeci máte?!), a tak jsem teď opět naprosto stylová. Kromě jinýho jsem taky v knihkupectví zahlídla třetí díl Airhead (tzv. V kůži supermodelky), a to Runaway (Na útěku), už jsem to přečetla a je to nejlepší, úžasný, epický. Asi tak - někdo má Bibli, já mám Meg Cabot.

Včera jsme měli taneční, už podruhý jsem tancovala s nejlepším kamarádem a moje palce sice just a little bit trpěly, ale jinak to bylo boží. V našem spoláku, kde ty taneční máme, je hned naproti restaurace, a když jsem tam včera šla pro klíček od záchodu, neseděl si tam u piva a cigarety nikdo jiný, než Džejnin boyfriend James. A hned mě poznal, ajako že mám jít za ním, a jestli si taky nedám ...? Úplná náhodička prostě, no. Taky je to tak trochu hajzl.

Jinak za ten můj supr fejeton jsem dostala jedničku z hvězdičkou (ten den jsem dostala dvě - ještě z testu z chemie, a měla jsem z toho druhý Vánoce. Tak hele, kdy jste na střední naposledy dostali DVĚ jedničky z hvězdičkou? :D), ale v Mladý frontě to furt nějak nechtějí otisknout, s Al si myslíme, že takovýmu masterpiece prostě jednoduše chtějí věnovat více prostoru než kousek ušmudlaný stránky, tak pořád čekám na svou velkou chvíli (resp. naši, stejný plány mají totiž určitě i se slohem od Al). Pro ty, kdo si to chtějí přečíst, vyhledejte si moje jméno (Juno to fakt není) tady.

Teď studuju. Pořád studuju, ale asi to jinak prostě nejde. Pokud můžete, aspoň vy na to trochu kašlete.
Juno

9 komentářů:

Kristý. řekl(a)...

Já jsem to četla! Našla jsem si to na FB a je to fakt vtipné a skvělé. Dokonalé. :)
A ten seskok - wow- já bych to asi nedala, máš zážitek na celý život, co? :)
Jo a to studování už mi leze krkem a jenom počítám dny do podzimních prázdnin. ¨
Jo a ještě - pokud se ti líbí Meg Cabot mohla by se ti líbit i Siphie Kinsella (osobně doporučuju Remember me, nebo V rytmu charlestonu a nebo Dokážete uržet tajemství).
A zase brzy napiš. ;)

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

:D jj,taky jsem tě nešla hned :D
To ten mocný internet!
Takže těší mě :)

Mariam řekl(a)...

Ja som tento týždne v škole po dvoch týždňoch "choroby" a som celkom mimo :D Ale učiť sa toho nemáme až tak veľa (zlatá základná), čiže je to v pohode.
Meg Cabot je tiež moja obľúbená autorka :)

Eliška řekl(a)...

Díky Bohu za tvoje články! :)

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

:D Btw dala bych ti k té úvodní fotce taky like, ale fb mě až tak daleko nepustí... tak aspoň tady: palec nahoru!

ichos řekl(a)...

Seskok padákem mě tedy moc neláká, po tom, jak jsi ho popsala. Určo bych se šíleně bála (mám závratě) a ještě by mě pak cosi škrtilo a zaléhali uši :-/ Ale zas je dobré se překonávat. Dvě jedničky s hvězdou? Nestydíš se trochu? ;-D Ten tvůj článek do MfD jsem našla, pobavil, líbil se mi obrat "slunné místo u Liverpoolu".;)

ichos řekl(a)...

jejej, celý den opravuju chyby ve zprávách a napíšu hrubku, pardon

Teruša řekl(a)...

Klobou dolů:) mně je špatně i na Štramberské trúbě :D P.S: Píšeš skvěle!

slečna L. řekl(a)...

Juno, konečně zas můžu dřepět u Tvého článku a užívat si to. Fakt Tě mám ráda. :)

Ten tandem musel být fakt děsný, já bych se bála a nevím, zda bych do toho šla, kdyby mi to bylo dáno darem. Za svý prachy na 100% ne. :D