sobota 1. září 2012

I'm the hero of the story, don't need to be saved

A tak je to tu zas; summer has come and passed, od pondělí začínáme všichni zase s novým rozvrhem, chutí a sílou (ha, ha) a zdánlivě čistým štítem; myslím, že kdyby se každý aspoň trošku do školy netěšil, neřešili bychom jak šílení už týden před koncem prázdnin rozvrh a tak. Jak to tak vypadá, od pondělka budu sedět (snad) ve své oblíbené lavici, druhé odzadu uprostřed, a asi sama. Moje dřívejší spolusedící V. mi oznámila, že se letos "hodlá věnovat svým studijním výsledkům a bude sedět vepředu" (a sama, ale to už nedodala mně, ale Al). Hele tak kdyby to chtěla brát vážně, tak to beru, i když je fakt, že ona v devadesáti procentech hodin akorát ignoruje učitele, hraje na mobilu, dialogy od ajiny a frániny nebo i zápisy a úkoly opisuje ode mě a kecá do mě, když dávám pozor. Nevidím důvod, proč by to letos mělo být jiné. Ani mi moc nevadí, že zas budu ten největší pošuk (to už beztak jsem), spíš mě štve, že si budu muset nosit všecky knížky sama :D. Ale to se nějak vykoumá, žejo.

Jaký byly moje prázdniny? Dobrýý. Před týdnem jsme ještě byli s mojí nejlepší tetou v Třeboni na kolech, a až na hundreds of mosquitos to bylo skvělý; spali jsme v kempu v chatce a snídali čerstvý pečivo z bufetu a sprchovali se za 10Kč/4 min. Taky u nás byla na návštěvě moje skvělá praštěná babička s dědou, byli jsme na obědě a potom jsem babičku masírovala a psala jí na počítači zbytečné informace, které nutně potřebovala zapsat, a s dědou jsme vyrazili na přehradu.

Včera jsem byla navštívit svojeho nejlepšího kamaráda v nemocnici; řekla jsem si, že už jsem přece velká holka, tak tam přece zmáknu dojet sama, žejo (ne že by byl někdo ochotný mě tam zavést). Cesta tam byla piece of cake, fandila jsem si, jak jsem boží, ale zpátky to byla větší sranda. Tak nějak bus nejel z té zastávky, z které jsem doufala, že pojede, nikdo z místních vůbec nic nevěděl, až se ke mně přiblížily dvě ženštiny a začaly se hrabat v kabelkách, říkala jsem si ó sláva, hosana, kámošky, pojedou se mnou. Asi nemám nejlepší odhad na lidi, i když je fakt, že na Jehovistky nijak zvlášť otravný nebyly, akorát jsem dostala časopis, který mi radil, abych se probudila a studovala Bibli každý den patnáct minut a dělala si výpisky. Je m'excuse; skončil v popelnici.

Po určitém čase mi došlo, že se budu muset nějak pěšky dosta aspoň na autobusové nádraží a odtud už to nějak půjde, tak jsem zavolala tatínkovi a nechala se nasměrovat (dolů podél hlavní cesty). Piece of cake, řekla jsem si znovu a vydala se dolů podél hlavní cesty. Potíž byla v tom, že dolů to bylo vlastně na obě strany, bo tam byl takový malý ostrůvek, ale ta, po které jsem se vydala, byla víc dolů, tak jsem si říkala, že to bude určitě správně. Nebylo. Bylo mi teda trošku divný, proč místo víru velkoměsta vidím lesy a sem tam nějaký domek, ale tak, taťka říkal přece dolů, ne? :D Kolem mě si to svištěly auta a mně byla zima. Zachránil mě až jakýsi zbloudilý autobus, který si to najednou kolem mě profičel a měl napsané na straně, že jede přesně tam, kam potřebuju. Hooray! Z autobusu jsem nesměle zavolala taťkovi, že bych potřebovala odvoz, protože mi nejede přípoj domů, a on se ve slabé chvilce uvolil pro mě přijet.

Tolik k mému výletu, připomeňte mi ho, až si začnu stěžovat, že můj život je nudný :D. Jen by mě zajímalo, kam bych až došla, nebýt zbloudilého autobusu.

Jinak jsem asi poprvé v životě vyhrála v soutěži (pokud tedy pomineme všechny soutěže týkající se mého úžasného psaní na klávesnici). Napsala jsem na facebookový stránky Bridge svůj tip na cool book (doporučila jsem The Mediator Series, takže jsem prostě nemohla nevyhrát :D) a oni mi oznámili, že jsem vyhrála přívěšek na klíče a flašku na pití, obojí pochopitelně s logem Bridge. Lol, měla jsem z toho větší radost než ze všech vyhraných mistrovství republiky aspol. Teď už jen netrpělivě očekávám, kdy mi cena přijde; ve středu mi nějaký týpek napsal na zeď, že mi to poslali a doufají, že se mi to bude líbit, tak jsem odepsala díky, tak určitě, a on mi poslal kilometrovýho smajlíka a prý jako že jsem vtipná a tak. Tak určitě.

Kulturní vsuvka: brácha mi v hádéčku stáhl 500 Days Of Summer a od tý doby jsem to viděla už asi stokrát, je to suprboží film, i když pochopitelně nejvíc se mi (kromě soundtracku) líbil hlavní herec Joseph Gordon-Levitt (muck, kdyby mi nevyšla královská svatba s Jeho královskou výsostí Princem Henrym, Vévodou z Walesu, Džouzif je další horký kandidát na otce mýho future child).


Prázdniny mi také po létech tápání otevřely oči: konečně dokážu s naprostou jistotu říct, že moje nejoblíbenější barva je modrá. Za celej svůj život jsem nevěděla, která je moje nejoblíbenější, a teď, když to vím, si hned připadám hrozně intelektuálně. Taky jsem zjistila, že ze všeho nejradši miluju skočit do jakkoliv ledový nebo hluboký vody a plavat. Poslední důležitou věcí je, že jsem hrozná perfekcionistka.

Navzdory mý asi osamělý lavici a hodinám a hodinám učení věcí, který nikdy v životě nevyužiju, se na ten školní rok (opět) docela těším. Do baletu budu chodit s Iv a taky se za čtrnáct dní uvidím s Princem. --

Jako vždycky jsem určitě na něco zapomněla, ale zatím se mějte a žijte blaze, možná provedu něco s designem (a možná taky ne), ale určitě si poslechněte dnešní písničku, je od Reginy Spektor a je boží.

Juno

(Regina Spektor - Hero)

Power to the people
 We don't want it, we want pleasure
And the TVs try to rape us
And I guess that they're succeeding
And we're going to these meetings
But we're not doing any meeting
And we're trying to be faithful
But we're cheating, cheating, cheating

7 komentářů:

slečna L. řekl(a)...

Juno, měj se taky blaze. Přežij tu školu, ale myslím, že v lavici pošuka to bude fajn. Sedět sama je někdy 100x lepší. Hlavně když nemáš náladu. Proto oceňuji odjezdy mé spolusedící, které jsou dost časté.. I když jí mám ráda. Jo, jsem taky pošuk. :D

Tvoje story, ať už jsou o čemkoliv, prostě zbožňuju, jen bych měla poznámku k Tvýmo novýmu výběru otce Tvýho future child. Slib mi, že mě s ním někdy vezmeš jen tak někam ven, klidně ve třech a budu Vám křenit, ale kdybych ho viděla aspoń 1 naživo, splní se mi sen - je bááječnej. Já ho miluju od Počátku. :))

ta, co běžela za králíkem řekl(a)...

Chichi! Nic si z toho nedělej, tenhle týden je s tou dopravou prokletej :D Já si zas musela zastavit vlak :DDD Ale takový turbo zážitky už nám nikdo nevezme :)

Jinak přeju hezkej začátek školního roku ;) A sedět sám má i výhody (třeba místo)...

Eliška řekl(a)...

Design je super :) A jako obvykle, suprový a ještě suprovější článek! :) Prostě miluju tvoje postřehy :D
Věřím, že to v té škole přežiješ, ostatně, co jiného ti zbývá :)

Venďagekeknek řekl(a)...

Jooo o rozvrzích vím své..Čekala jsem celé prázdniny a nakonec mám dvakrát týdně do 4, dvakrát do půl třetí a jednou do půl druhé! :D ..
Ikdyž tvůj blog zbožňuju, přijdeš mi straašně sympatická, myslím, že to máš těžké,moc lidí se s tebou asi nebaví, to je mi líto, přijdeš mi totiž strašně super! :)

Kristý. řekl(a)...

Jooo, 500 dní se Summer je absolutně nejlepší, stejně jako Crazy stupi love. <3
A ON je úžasný. Je to jeden z nejhezčích herců, hned vedle Jamese McAvoye. <3
A písnička je super, Reginu miluju.

Bella řekl(a)...

Ať se daří ve škole, nový školní rok určitě přinese i něco hezkého, nejen učení :-)

Paris-London Giveaway

Vivi Vintageová řekl(a)...

Milá Juno,
moc se mi líbí změna designu, šikulo!
Začala jsem číst tvůj článek, ale když jsem viděla, jak je dlouhý, asi ve třetině jsem si došla pro višňový koláčky. A chvilkama mi zaskočily, protože ty prostě umíš fakt skvěle psát! ;-)
Já bych nejradši jezdila v soukromý limuzíně. Přidáš se? ;-)
Vivi