It's just a bad day, not a bad life

Někdy si říkám, kam se poděl život. Přijdu domů, odepíšu na pracovní e-maily, zkontroluju zítřejší rozvrh a pak už jenom otevřu učebnice a celej den se učím. Pokud teda zrovna nemám balet, to je ještě mnohem příjemnější, protože se učím v polospánku. A když už se zdá, že mám všechno hotovo, stejně akorát sedím schoulená někde u dveří, brečím a nechávám si ubližovat od nejdůležitějšího člověka na světě. Ale svými clouds in heaven vás zatěžovat nechci:

Má milá slečna L. svým čtenářům doporučila skvělou stránku - stránku, která vyřeší všechny vaše problémy. Nevěříte? Zkuste ....The magic button.

Na druhou stranu, nutno uznat, že veškerá ta práce úplně marná není. Z matiky mám teď lepší průměr než z češtiny i angličtiny (:D) - teda už klepu na dřevo, ale stejně - a kdybych si ve středu večer neopisovala do počítače zápisy z češtiny, na které jsem chyběla, nenapsala bych do testu vůbec nic, protože právě to tam bylo. Takže mám aspoň něco. Nebaví mě dějepis, ale učili jsme se o Caesarovi a Kleopatře a takových těch známých týpcích a to mě baví a u zkoušení jsem dostala právě první a druhý triumvirát. K tomu jsme si pouštěli ve francouzštině Asterix a Obelix: Míse Kleopatra, což je naprosto úžasný film, na který jsme se s bráchou pořád dívali, když jsme byli malí. Vedli jsme takové malé bitvy: jestli se budeme dívat na Asterixe (to chtěl on) nebo na Pátý element (to byla vždycky moje volba).

Včera a dneska bylo nepopsatelně nádherně; sice jsem to odnesla bolením v krku, ale prostě jsem neodolala a musela si přes to náměstí přejít jen v tričku a přivítat první opravdický sluneční paprsky. Ve městě byl jarmark; nakoupila jsem oříšky v karamelu asi za dvě stovky (proč ty svině pekanový ořechy jsou tak drahý?), ale zase pozor, ne pro sebe, ale pro mamku, protože prostě hrozně ráda dělám lidem radost ... A s Džejn jsme si každá koupily kytku, letos se to u nás prodávalo poprvé, jedna stála deset korun a tak hezky vám ty dřevěné květy na drátcích svázali k sobě. Měli tam asi milion barev a vypadalo to nepopsatelně nádherně. Snad každý si domů odnesl aspoň jednu.

Potom jsme s D. došly do ZUŠky ona tak mezi řečí prohodila, že jestli se seženou kostýmy, budeme na vystoupení dělat Jeřabiny, což je to nejnádhernější nejbožejší nejúžasnější číslo vůbec. Už se to asi dvakrát dělalo, a my s Pájou to ve čtvrtek tak nevinně navrhly učitelce ... A milí zlatí, jestli toto vyjde tak se mi splní jeden z mých baletních snů: tančit Jeřabiny na vystoupení.

Po baletu jsme vyrazily za Iv, šly jsme na pizzu (k čaji jsem dostala cukr s logem policie ČR a heslem "pomáhat a chránit") a na chvilku i k ní. A dneska bylo taky nádherně. Přes dvacet stupňů, a tak jsem celý den větrala a když jsem po dvou hodinách dodělala brokolici zapečenou s bramborama a uklidila spoušť v kuchyni, sedla jsem si na tři hodiny ven a opravovala testy mamčiných studentů. Ale pssst, nevím, jestli by byli úplně nadšení z toho, že jim jejich ctěné unity opravuje někdo, kdo je mladší než oni.

Taky jsme byli na té soutěži a bylo hnusně a tak, ale bylo tam moje dítě Natálka, se kterou jsem loni tancovala na špičkách a která mě většinou z nich ani neshodila, a která je naprosto úžasná. A potom taky jedna princezna, co ráčkovala, ale strašně si to u mě rozházela, když řekla, že mojí sestřenici-obludu v jejich ročníku nikdo nemá rád a ona už vůbec ne, protože je divná a jako jediná na tu soutěž s nima nejela, protože by jim to zkazila, bla bla..... Tak to teda pozor! Moje sestřenka se mě možná ptá na každou  věc milionkrát, poskakuje po bytě jako šílenec a celkově je asi ještě větší pošuk, než já, ale nikdo o ní hnusně mluvit nebude. Ani malá ráčkující princezna. Ta teda potom pochopila, že u mě neuspěje, a celý zbytek dne se slovy "Ingrrrrrrrrrrid!" běhala za Ingrid.

Sám od sebe se mi (snad poprvé vůbec) ozval Princ. Jako že mu chybím a tak. Tak neasi, jen přemýšlej, čemu všemu jsi řekl sbohem, když jsi mi zlomil srdce. Poslední dobou jsem strašná svině a moc ráda tvrdím, že jsem úžasná. Problém poté ovšem nastává, když nějaký cizinec nepochopí můj typický sarkazmus.

Už celé dny čumím do prázdného textového editoru a nakonec: vidíte, přeci jen to šlo. Jdu si pustit něco krásného a vyžehlit největší hromadu prádla na světě. Já vím, já vím. Jsem prostě zlatíčko.

Juno

(Foster The People - Pumped Up Kicks)

Někdo na youtubu vtipně poznamenal, že poprvé, co tu písničku slyšel, nerozuměl ani slovo. 

Já taky ne.