I like boys with strong convictions and convicts with perfect diction

Ode dne, co jsem se vrátila z Paříže, se mám ... no dobře :). Když o tom tak přemýšlím, cizím jsem toho o svém francouzském výletu pověděla víc než mamce, ale když jsem v den návratu při balení dárků zkoušela vyprávět story o brýlích, a uprostřed věty jsem přestala, nikdo se pokračování nedožadoval :D. Všichni se divili, proč se necelý den po svém příjezdu do vlasti hrnu do svého nejmilejšího města, ale nejmilejší člověk měl 18, takže jsem prostě musela, chápete, ne. Je to zvláštní, jak většina mých kamarádů (teď mám na mysli tu mužskou část) v následujících několika měsících budou všichni mít osmnáct. Chci říct - není to tak dávno, co jsem po večerech olíbávala rozmazanou fotku jedenáctiletého Páji, pořád kluka s nejkrásnějším úsměvem na světě. Výjimkou je takzvaný Princ, kterému bude už jednadvacet. Bože, stárneme!



Takže jsem tam jela. Ve dveřích se potkala s jeho babičkou a strávila jsem tam příjemný čas :D. Milý chytře pochopil, že to měkké nebude pro oči ostatních, a tak si moje supr čupr trenky otevřel až v pokoji, kde chytl příšerný záchvat smíchu, a pak mi jenom říkal, stejně jako jeho otec, a potom i psal, jak je to boží. Tak určitě ... Moc mu slušely. Potom jsme s jeho rodiči a tak šli na bowling, dokonce se mi skoro podařilo porazit jeho devítiletého bratra. Domů jsem dorazila asi v jedenáct, ale rozhodně jsem ničeho nelitovala.


A pak bylo 23., takže jsem celý den luxovala, utírala, uklízela, myla, zametala, balila a taky pekla a tradičně u Jak básníci přicházejí o iluze, zdobila perníčky. Spát jsem šla kolem druhé ráno. Štědrý den byl krásný, protože byl sníh; šli jsme na přehradu vypustit krakena (to ostatně děláme každý rok), a pak ještě všechno dochystávali a douklízeli. Vlastně jsem se k večeři dostali až v osm :D. Dárky vám fotit nebudu, opravdu ne.


Ale dostala jsem kabelku, parfém Black Star od Avril Lavigne, který už mám (prý to byla aspoň sázka na jistotu :D), brutální lak na nehty, Being Nikki od Meg Cabot (co už mám přečtené a momentálně zvažuju přečtení si dalšího dílu Runaway v angličtině, protože do češtiny se to ještě dlouho asi nikdo neuráčí přeložit), One Day s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem (co jsem si pustila včera a pak z toho měla depku, mimochodem, "romantický/komedie" si nahraďte za "drama/psycho"), sluchátka ke klávesám a tak (co jsem ještě nevyzkoušela), tričko Charlie Straight (což je můj oblíbený dárek), a ještě pár věcí. 



Já jsem ostatním dala letos až nezvykle drahé dary, ale na druhou stranu mi dnes přišla výplata z toho natáčení (pro všechny: ke kterému jsem se dostala přes to svoje psaní na počítači), což je suma příjemná, takže mě to ani nijak nežere :D. Akorát mě naštvaly francouzský svině, které si pod pojmem "Olives au chocolat" nepředstavují olivy v čokoládě, ale jenom pouhou čokoládu v čokoládě. Sice je to i tak dobré, nicméně mě to naštvalo. 


Na první svátek jsme šli za babičkou a obludama; ta mladší pětiletá nebyla spokojená s počtem svých dárků (slovy hodně dárků), tak začala mlátit svojí mamku, potom udělala pár naprosto šílených scén, při kterých bych ji asi zabila, kdyby to byla moje dcera, k večeru jsem málem usnula v kostele, do kterého jsme si šli "zazpívat koledy", no a potom jsme šli už konečně domů. Výlety k druhé babičce na druhý svátek mám mnohem radši, už proto, že bydlí v mém nejmilejším městě. Takže jsme pojedli, rozbalili dárky (ne, že by bylo co rozbalovat), a potom přišel Milý, šli jsme se projít, běhali kolem paneláků a posedávali v chodbě. Dostala jsem úplně naprosto nádherné náušnice, taková srdíčka, pak přívěšek s velkým srdcem a potom jedno podstatně menší, ale o to hezčí srdíčko prý od Swarovski. Moc mi to sluší, pochopitelně. Jo, a v Twisteru vyhrál jenom proto, že mě shodil. Dvakrát.


Tyhle volné dny trávím stálým r-e-l-a-x-e-m ve svém novém župánku barvy malina (řekla bych, že spíš bordel), hraju Sims a vesměs nic moc nedělám, teda pokud nepočítáte to, že jsem se právě málem osypala z toho, že počet testů, které budu psát/dopisovat, se ještě zdvojnásobil. Třeba z takové literatury budeme psát z celého pololetí. Což je minimálně 32 A4 stran, nepřeháním, páč jsem to právě spočítala. K tomu si přičtěte patnáct stran bioly, patnáct geoly, pět fyziky, šest dějepisu, ... no radši ani nebudu pokračovat.


Mimochodem jsem se taky podívala na Le Premier Jour Du Reste De Ta Vie a líbilo se mi to, a taky jsem si za poslední týden psala asi dvakrát s tzv. Princem. Konečně jsem se přes to dostala. Už i před ním umím být sama sebou. Thanks God! 


Kdybyste někdo se mnou chtěli strávit Silvestra, tak řekněte, bo kámoška to právě odřekla. 
Jsem jenom vaše.

Juno

PS.: Kdo přijde na to, proč mi to místo normálních odstavců dělá takové velké hnusy, tomu koupím zmrzlinu. Velkou.