pondělí 21. listopadu 2011

It will rain

Nejhorší jsou lidi, kteří vás jeden den šíleně nesnášejí a hned zítra se vám budou chtít nějak vtěstnat do přízně.
Ono asi nezbývá nic jinýho, než zatnout zuby a dělat, že nevíte, o kom a o čem se baví.

Často přemýšlím, o životě kolem sebe, o sobě, o přátelích i nepřátelích. V hlavě si téměř dokonale formuluji myšlenky, a když pak sednu ke kusu papíru nebo k textovému editoru, mám v hlavě jako vygumováno.
Netuším, proč mají někteří lidé potěšení z toho, ničit mi život, ale jeden by řekl, že se někdo spokojí s tím, že vám roztrhá život na kousky, které skoro nejdou slepit. Jenže ne. Každý den vidím přetvárku, nenávist a závist. Je to hnus, protože každý máme něco. Pomlouvají vás za zády, a pak přijdou, a s úsměvem od ucha k uchu se vás požádají, abyste jim pučil sešit nebo řekl, co bude v písemce. A vy to samozřejmě uděláte, protože nechcete v jejich očích vypadat jako ještě větší blbci, jenže - ono to tak nefunguje.

Dneska jsem se už fakt naštvala a poslala tu strašnou holku do háje. Ale no tak, není přeci slušné soustavně poslouchat cizí rozhovory, násilně se do nich vměšovat a odpovídat, i když nejste tázán. Vlastně asi neexistuje někdo, koho bych nesnášela víc.

Byli jste na Rozbřesku? Stojí to za to? Teda, já knihy četla všechny a byly úžasné. Čím dál tím častěji ale slýchám/vídám filmy, musím se smát, jak jsou stupidní. Nejvíc mě v sobotu večer pobavilo, když jsem otevřela televizní program a tam na mě vyskočil sobotní Twilight: americký horor. 

Včera večer jsem si nalakovala nehty a chtěla jít spát, jenže po hovoru s mým nejmilejším se mi najednou do hlavy zase vtěstnal jeden citát z filmu Love And Other Drugs. Už jen ten tón, jakým to Jake říká, ... jo. To je ono.

Sometimes the thing you most want doesn't happen, and sometimes the thing you've never expected happen does. You meet thousands of people, and none of them really touch you. And then you meet one person, and your life is changed, forever.


Myslím, že jsem našla někoho, koho potřebuju, a kdo potřebuje mně. 

Někoho, kdo na mě při mých labilních záchvatech není hnusný, ale pohladí mě něžně po ruce a řekne "Nerozčiluj se."
A taky někoho, s kým můžu být prostě sama sebou.
...
Děkuju.




PS.: Přála bych si, aby všechny ty krásný fotky byly moje, leč přeci jen vlastním pouze fotoaparát s rozlišením 2.3 mPix, a ani mé estetické či jiné cítění není nijak valné :).

1 komentář:

ichos řekl(a)...

To je ono - ten, před kým můžeš být sama sebou, to je ON. Je pro mě hrozně důležitý, že jsem někoho takovýho našla. Ve světě pomluv a závisti člověk potřebuje jistotu, že se má kde (u koho) schovat a je mu tam dobře ;)