And here's all your lies, you can look me in the eyes, with the sad, sad look that you wear so well

Tak se Vám zase ozývám, tentokrát s teplým čajem s kopou medu a citronu po ruce a v mém hebkém malinovém županu (my géniové se z pyžama tak brzo přece nepřevlíkáme, žejo). Krásné horké prázdniny vystřídalo uplakané cosi a tak pro změnu sedím doma a nic moc podstatného nedělám. Přes den se někdy nudím, někdy koukám na stupidní americké či jiné seriály, někdy hraju na klávesy a moc ráda žehlím. V nocích mě zase přepadávají záchvaty sebelítosti a spisovatelské geniality (v hlavě mám tak úžasné články, že by se z toho jeden posral). Někdy zažívám trochu překvapivé momenty, jako když se můj drahý otec rozhodne o půlnoci na plné pecky pouštět Tomáše Kluse, ale vzhledem k Tomáškovi mu ráda odpouštím.

Ve středu jsme se vrátili z dovolené (pokud tak teda nazýváte něco, co není u moře) ze Slovenska. Vlastně vůbec nic jsme tam nedělali (moje rodina je, řekla bych až pověstná svou pomalostí), ale aspoň jsem dostala od dědečka krásný stříbrný řetízek k svátku a tak. Poměrně nás tam srala jedna milá paní, která bydlela hned vedle a pořád si vymýšlela něco, jak nás vytáčet - jako třeba když jsme přišli večer domů z letního kina, který tam bylo zadarmo, odemkli dveře a vyšli schody - a ona už stála na chodbě a jako bohyně pomsty řvala, že jsme ji "zase zobudili". Co se týče komunikace s dospělýma, jsem někdy až nechutně ironická a být jima, asi si vlepím :D, ale milé paní jsem pár věcí vyjasnila, potom se ke mně přidal můj tatínek a na jeden den byl pokoj.

Taky nám ukradla z ledničky dva jogurty a upila slivovici, svině. S bráchou jsme taky občas na její poznámky použili můj čím dál tím oblíbenější výraz like a boss a odpovídali jí něco ve smyslu Sorry bro, that's 'cause I'm so awesome.

Nojo, jsme prostě tvrďáci.

Moje tvrdá nálada mě ale velmi rychle přešla, když jsem si uvědomila, že zrovna v úterý by to bývaly byly (povšimněte si prosím snadsprávného použití minulého času od podmiňovacího způsobu) dva roky. Teda kdyby se se mnou nerozešel, žejo. Tak jsem aspoň vždycky, když jsem byla poblíž někoho zajímavého pod třicet let nahodila výraz jsem krásná, sleduj jak moc. Bohužel si toho nikdy nikdo nevšiml :D.

Mimochodem, slovenští i jiní sódruzi, jestli někdy pojedete do Piešťan, podívejte se po Monsalvy. Respektive velmi pečlivě hledejte a nebudete litovat, protože lepší čokoládu jste nikdy neměli. Jestli ji vyzkoušíte a zjistíte, že měli (i když to snad není možné), koupím Vám zmrzlinu, a to už se teda jako vyplatí, což?

Abych se nějak vyjádřila ke komentářům oslavující mou osobu u minulého článku: víte, že většinu času jsem tzv. odporně sarkastická, ale spousta lidí (hlavně moje mamka) opravdu while I'm talking nasazuje výraz ó radujme se, i když nemluvím tak, jak bych si přála. A na Vaše otázky - to škola. Dostala jsem totiž dva nejlepší učitele na angličtinu nejen na našem gymplu; první čtyři roky tak trošičku tyrana, co do nás nahustil asi milion slovíček a teď máme cool Šárku, která s náma zase pořád speakuje a je hrozně boží a tak. Nicméně, mluvit líp než ostatní má i jisté nevýhody (jako když jste přirozeně nasraní, že vás na mistrovství světa ošidili o tři medaile, a bohužel umíte všechen svůj vztek vyjádřit i nečechům; ale to je zase jiný příběh).

Pro dnešek končím, tak se radujte ze života, žijte blaze, a pokud si budete chtít objednat parfém od Avonu, nedělejte to; přinejmenším ne před důkladným prohledáním internetu, protože honestly, na sto procent to na netu seženete o několik stovek levněji (tak jsem taky já přišla ke svému Today Tomorrow Always Forever; na Aukru ho měli o polovinu levněji a tak se teď na mě usmívá ze stolu a já k němu každou chvíli čuchám).

Juno

(The All-American Rejects - Gives You Hell)