When you’re on a golden sea, you don’t need no memory, just a place to call your own, as we drift into the zone

Na noze mám přes půlku stehna obrovskej štípanec od hovada, spálené tváře mám Panthenolem natřené nabílo a prsteníček na levý ruce s nehtem ulomeným až do masa příšerně bolí. Ale i tak to byl nejlepší školní výlet. Ever.

Tak jako jó, než jsme se zdárně doplazili do toho lanovýho centra v Olomouci, připadala jsem si jako ten nejpitomější debil v trapných kraťasech (a ani mi moc nepřidalo to, že ať už jsme měli utvořit jakékoliv skupinky, zůstala jsem tam jako poslední, co nemá kam jít), ale i když jsem na lezení vyfasovala dvě třídní barbínky, bylo to úplně super (pokud mě zrovna ta víc blonďatá nedržela dva metry nad zemí a nesmála se mi, že vypadám jako ovce, co se předhazuje krokodýlům (samozřejmě jsem jí to posléze oplatila :D)). Ani v raftech na mě místo mezi kamarádkama nečekaně nějak nezbylo, možná to ale bylo tak lepší, protože jsem skončila v čistě mužském raftu s třídním, takovým super instruktorem, dvěma spolužákama a mým nejlepším kamarádem (a my dva jsme byli ti nejlepší háčci!).

Viděli jsme vopravdickýho bobra, zlili se stříkáním pádel od hlavy až k patě a odmítali návrhy našeho lehce pubertálního třídního typu "Pojďme udělat koule z bláta a házet je po nich!". Taky jsme při cestě na ubytování místo na nádraží dojeli do krematoria a v odporných chatkách byla zima, špína a smrad (a na záchodech nebyl toaleťák). Opekli jsme špekáčky, na chvíli se stavili na super kalbu na chatku č. 19 (vodka s tonikem je hnusná), a potom jsme všechny ty debily přemluvili sednout si ještě k ohni (nehledě na to, že co půl hodiny pršelo). Tříďas tam seděl s náma, někdo hrál vždycky na kytaru a zpívali jsme takové ty staré známé super hitovky typu Okoř a Tři čuníci.

Náš třídní byl super ("Pane profesore, fandíte Baníku?" "Já jsem z Brna, vole."), spolužáci hráli Abecedu z Partičky (v jejich provedení to alespoň bylo vtipné), a můj nejlepší kámoš zpaměti odříkal asi deset slok Kytice.

V party hard se ještě posléze pokračovalo (chatky měly papírové stěny, ukolébavkou mi bylo "I'm sexy and I know it" a zvuky, o kterých jsem vyloženě doufala, že to je jen skákání po chatce a ne hromadný grupáč), mě už ale nebavilo pořád všude usínat, a tak jsem si šla lehnout. Když jsem hledala záchody (a nepovedlo se mi vyrazit zamčené dveře), jeden spolužák se nabídl, že mě doprovodí na jiný. Podal mi cigaretu a když jsem jako furt nijak nereagovala, strčil mi ji snad až do pusy a řekl nasaj, a tak jsem nasála. Tak ale teď upřímně, jak vám to někomu může chutnat? V umývárně jsem si pak kartáčkem drhla jazyk a stejně jsem to v puse pořád cítila.

Dneska jsme hráli ještě paintball (asi aby toho adrenalinu nebylo málo), běhali jsme jako šílenci ve smradlavých oblecích po staré pevnosti a šili do sebe a překvapivě to nebylo zas tak špatné. Můj nejlepší kámoš se ukázal zároveň jako největší miláček, když mi celé dva dny tahal spacák a oblečení (jsi zlato :*), a když jsme se po čínskejch nudlí zbavili zlé holky, strávili jsme romantickou hodinku ve špinavý čekárně na nádraží. Nečekaně na mě (teda vlastně už na nás, i s ním) opět nezbylo žádný místo, tak jsme to na chvíli zakempili v uličce vlaku, ale potom byl nějakej pán tak hodnej a přesunul si svoji tašku nahoru, takže jsme si dokonce i mohli sednout do kupéčka. Ale honestly, vlastně jsem ráda, že nezbylo, bylo to mnohem příjemnější zakončení super výletu než trapné chvilky s pseudokámoškama. -

Jinak jsem minulý týden viděla Friends With Benefits a všichni se na to povinně podívejte, protože to je boží a tak dále, a je to jeden z těch filmů, po kterých vám na tváři zůstane debilní úsměv.

Teď si půjdu dát vanu s nejvíc pěny vůbec a přemýšlet o tom, co všechno jsem vám ještě zapomněla říct.

Juno

(Weezer - Island In The Sun)

Ať žije léto!