neděle 4. března 2012

Haters gonna hate

Tak tu máme březen.
Jaro, bitchiz. 

Čtvrtek byl můj šťastnej den, protože mi v automatu v ZUŠce vypadly místo JEDNOHO balení Krowek DVĚ balení Krowek! Ještě nikdy v životě se mi takto nepoštěstilo, takže jsem běhala po chodbách a každému ukazovala, že mám DVĚ! :D Taky přišel Aleš, náš Alešek, do kterýho jsme všechny holky byly zamilovaný, když ještě chodil do našeho tanečního oboru; teď chodí na konzervatoř a je z něj pan tanečník a je, no prostě dobrej. A víte, ono je to motivace už jenom když tam sedí ve svých džínách a buzeruje vás, že vám "visí loket" (už jsem si zvykla, mně prostě visí furt :D). Takže když jsem večer se svýma DVĚMA baleníma Krowek dorazila domů a lehla do postele, ozvalo se staré známé prudké škubání v lýtkách.

V pátek jsem ve škole podělala, co jsem mohla (říkám si, jestli se mi ještě vyplatí se na testy učit, když to stejně pak dopadne, jako kdybych se na to ani nepodívala), ale pan Vedoucí mi na ZAVu pustil nějaké "Beatles radio", což mi zvedlo náladu. Za Aleškem a spol. jsem dorazila přesně o minutu později, než jsem měla, tak jsem od velkorysého A. dostala další minutu na převlečení a šlo se na to. "Visí ti loket." Tak neasi, omfg. Kromě toho, A. má moc rád "strkání noh za hlavu", což je docela blbý, protože mám mezi obratli na krku nějakou díru a pak výběžek (jakmile si na to lehnu, bolí to jako kráva), ale tak, co bych pro Aleška neudělala, žejo, zvlášť, když se tak hezky usmívá a moc mu to sluší a tak.

Potom nás učil svojí klasikářskou choreografii, je to supr boží, no a hádejte, koho klikařka Kája dostala do dvojice na prakticky celé číslo. Džejn ne, i když by jeden řekl, že bude se mnou, že, když jsme ty bifíčka nebo co. "Sorry, Kájo, ale já a M. jsme nejmenší, takže musíme být spolu!" Pff, já jsem přesně o jednu facku vyšší než D. a o dvě než M., kromě toho jsem starší a moudřejší a lepší a tak (samozřejmě).Takže jsem skončila s Pavlou, co si neholí podpaží. Hele, neberte si to špatně, ona je fajn, ale když si na jevišti cupitáte v baletních špičkách, v bílé balerínce, na hlavě máte korunku a celkově si připadáte strašně krásná, a teď přijde ta pasáž, kdy se zvednou ruce (což se v klasice stává docela často), ... a najednou už všichni nesledujou vás, že :D. Je to její věc, ale aspoň na to vystoupení ... Kromě toho, má milá D. se přisere do všeho, do čeho může, aby byla co nejvíc vidět (je malá, silná a prsatá, naprosto nepřehlédnutelná, a všechny lidi hrozně sere, jak je furt vepředu uprostřed, ale ona si z toho nic nedělá), takže když už jsem se radovala, jakou krásnou attitude nám tam Alešek vymyslel, jen pro mě a pro P., ona se samozřejmě ozvala, že by přece bylo blbé, kdyby to nedělala i ona s M. To víš, že jo.

Večer přijela teta a tak jsme šly s ní a s mamkou do čajky. Moje teta je skvělá, mám jí moc ráda. Vždycky spolu dlouho do noci pijeme bílé víno s minerálkou a povídáme si. Tak se tam usadíme, a co se nepřihodí, žejo. Naproti nám se uvelebily nějaké maximálně třináctileté vypatlané pipiny, které celou dobu něco kecaly, nahlas se smály, pomlouvaly (mě) a pak mi ta slečna číšnice, či jak to v čajce nazvat, řekla, že je nemůže vyhodit. Tak jsem se na ně dál vytočeně usmívala, občas něco podotkla (jako to, že můj krásnej proužkovanej svetr není z "výprodeje od Ťamanů", jak ony vtipně poznamenaly), a tak. Víte, myslím, že dětem by měl být do čajoven vstup zakázán. Aspoň do patnácti. Stejnak tam nemají co dělat, když neumí držet hubu a pít čaj.

V sobotu se k tetě přidal ještě Milej, a když jsem na něj přestala být naštvaná, byl to fajn den. Šli jsme na procházku a sluníčko krásně svítilo a tak. Asi pět minut potom, co odjel, přijela pro změnu Ivuška a projednou to bylo fakt super, za hodinu zase odjela a tak jsem aspoň nesmutnila, že už tady nemám ani tu jeho super košili, protože mi byla zabavena. Teda, mám tu jedny jeho děravý fusky, který občas nosím, ale to není ono :D.

Byla tu určitá poptávka po receptu na božské bramborové taštičky (recept je z únorového Alberta, kterého teda už asi neseženete), a tak jsem se rozhodla, že bych mohla svá kulinářská díla fotodokumentovat a dělat vám chutě těmi fotkami a recepty. Chcete (mě)?

Je zase neděle, to je šílené. Za chvíli budu stará a vrásčitá a obávám se, že pořád pošuk.
Juno
(David Bowie - Time)
Nejlepší část je něco kolem 0:40.

6 komentářů:

Eliška řekl(a)...

Já tvojr články prostě miluju, jsou perfektní! Ty jsi perfektní ;)

pavel řekl(a)...

Třináctky. Nezlob se, ale i tobě bylo třináct. :D
V sobotu bylo opravdu krásně a taky jsem byl venku.

Vivi řekl(a)...

Eliška to napsala přesně. Já tedy zatím četla jen čtyři články, ale doženu ten zbytek.
Tleskám a fandím! ;-)
Vivi

slečna L. řekl(a)...

Juno, jsi báječná. :) Třináctky v čajce jsou děsné, mluvím z vlastní zkušenosti ) kdy mi bylo třináct) - chodila jsem se tam se svýma bífíčkama (nebo jak to říkáš) hihňat a dělat bordel. :D Stydím se za sebe!

christie. řekl(a)...

Ano prosííím, RECEPTYYYY! :D
Strašně ti závidím (ale v dobrém), že ještě chodíš do baletu. Jak já bych se ráda vrátila... :(
A říkala jsem ti, že jsem toho tvého Aleška viděla vystupovat?

christie. řekl(a)...

Viděla jsem ho, když měla jeho konva vystoupení v jednom městě poblíž... A ten chlap co to uváděl o něm říkla "Máme na škole taky jednoho talentovaného žáka, který je tady od vás a který je moc šikovný" a tak. :D Ale tančil fakt festovně. :)