Who cares, baby, I think I wanna marry you

Napadlo metrů a metrů sněhu a všichni nadávají, ale upřímně, vypadá to tady jako v Mrazíkovi a už pouhý pohled ven mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Dneska večer jsme byli na snowboardu a zajezdila jsem si tak úžasně, jak snad ještě nikdy. Na lanovce jsem jezdila s bráchou, já jsem mu něco vysvětlovala a on mluvil o něčem úplně jiným a plival do vzduchu.

Dneska nám oficiálně začaly jarní prázdniny, ale stejně se ani nenaděju a už bude neděle jedenáct pryč a já budu naříkat a nadávat že to a) tak rychle uteklo b) že jsem se stejně na nic do školy ani nepodívala c) že chci červenec. Dnes ráno jsem se rozhodla výjimečně nevyspávat a jít za mamkou do práce, koupila jsem jí snídani v Albertu a pomáhala jí s nějakýma přípravama a taky jsem si vytiskla svůj supr bítlsáckej projekt do informatiky.

Zítra a pozítří budeme malovat celé první patro, takže po několika hodinách balení a uklízení všech těch kytech a hrnečků to dole zase vypadá tak prázdně, nemocničně a hnusně, jako když jsme se sem před sedmi lety nastěhovali. Na druhou stranu si říkám, že jestli tohle přežijem, tak potom budeme mít tzv. krásnej obývák. Takže asi půjdu spát k mé milé Iv. Ona je prostě drsná, píše, jak ji mrzí to, že na sebe vůbec nemáme čas a jak mě zanedbává, ale hele, ani jednou se mě nezeptala, jestli na ten ples/kalbu/v létě pouť/cokoliv nechci jít s ní já místo těch fake kamarádek, na který mi pak stejně akorát tak nadává. Hele, já na to stejně nejsem. Ale byly jsme kdysi domluvený, že půjdeme na bažanták naší školy, už to vypadalo fakt vážně, a ona den předtím onemocněla. Nicméně jsem se aspoň přesvědčila, že sledovat spolužáky do jednoho ožralý jako hovada válející se po schodech či jinde a hupsat ve společnosti dalších padesáti zpocených lidí mě fakticky nijak zvlášť neláká. Nebo jsme spolu měly stoprocentně jít na pouť tady kousek. Když bylo po pouti, dozvěděla jsem se, že tam s Terkou zažily skutečně bitchin' time. Tady jde prostě jenom o ten princip, no.

Jo, a taky se mi zase zdálo o Princovi. (Čím jsem starší, tím směšnější mi přijde ta přezdívka. Princ?!) Jednou, až budu velká, se naučím naprosto speciální a přesnou taktiku vykládání snů a třeba si pak už nebudu připadat jako takovej pošuk. Na druhou stranu, docela dost magický bylo i to, že jsem si nepamatovala, co se mi zdálo, až do té doby, než jsem v kalendáři uviděla jeho jméno. Prásk! Chtěla jsem mu napsat ("Hele čau, poslyš, zase se mi o tobě zdálo, ale víš co, obsah toho snu radši víc rozebírat nebudeme..."), no asi něco takovýho jako když se mi o něm zdálo naposled, ale samozřejmě, že není online.


"Hele víš co, ale tys byla vždycky pošuk..."
Moje kámoška V. v tom má jasno.

Každý ráno si pouštím rádio (Magdu s Radkem na Hitrádiu Orion; jsou sice trošičku trapní, zvlášť, když se Magda začne svěřovat se svým sexuálním životem, ale na druhou stranu, už jsem na ně po ráno zvyklá), a myslím, že nejvíc ze všeho miluju ten pocit, když začnou mezi všema těma sračkama typu We found love in a hopeless placeeeeeeee (znáte ten kůl song od Rihanny, ne? Tohle se asi milionkrát opakuje, pak nastane takový ďábelský tututudututudutututu!, a jde to znova) hrát něco, co mám ráda. Asi by se to dalo zařadit do seznamu things that make my day.

Jinak co nejvíc spím, hraju stupidní středověkej Sims a vylepšuju svojí klávesovou verzi Šroubů A Matic.
A mám se dobře.

Juno

(Bruno Mars - Marry You)