neděle 29. ledna 2012

Tahat tě za vlasy, dýchat ti do tváře, dělat si nároky na tvoje polštáře, sahat ti pod sukni, kousat tě na ruce, dělat ti snídani, říkat ti opice

Říkám si, kam se poděla ta doba, kdy jsme ve škole nedělali nic v září, říjnu, květnu ani červnu, měsíc před pololetím a měsíc po pololetí a stejně jsme to vždycky všechno v pohodě stihli.

Tak já se celý měsíc těším aspoň na týden nějakýho školního relaxu, no, a nic. Prostě nic. Místo toho mě čeká asi dvacet stránek literatury a dalších patnáct geologie a deset biologie a tak.

V knihovně už mi vypršel Testament, který si nějaký nadšenec zarezervoval, ale já to prostě ještě nemám dodělané, takže jsem to tam jako správná bad girl prostě nevrátila a teď si připadám hrozně drsně.

Jinak jsem byla na další psací soutěži, ale vzhledem  k tomu, že tam nebyl ani Milánek, to bylo pěkně suchý. Jeli jsme i s B., která měla včera osumnáct, a tak se, chápejte, musela prostě chovat hrozně dospěle, že, a byla příjemná jak prdel. Třeba si asi hodinu vybírala v obchodě, co si koupí, a pak na mě řvala, že se na mě musí pořád čekat. Nebo začla v autě prohlašovat, jak si teď nutně musí jít nakoupit do Penny, a potom, co tam náš pan zástupce neodbočil, jsem řekla, že si tam přece můžeme zajít později.
Asi dvě hodiny mi dávala za vinu to, že jsme si museli jít místo toho nakoupit do Hrušky.
Jasně, Bí.

Taky tam byla Karin, která mě už má ráda, takže jí mám taky ráda a je to všechno fajn. Vzala jsem si od ní pařížské fotky a tak celkově je doplnila, a musím říct, že jsou jednoduše b-o-ž-í. Co se soutěže týče, jako vždy jsem musela mít něco extra. Asi hodinu a půl mi zprovozňovali můj supr čupr ZAVPIS, neboli psaní pomocí zkratek, který skoro nikdo jinej neovládá, takže na mě čuměli jak na blba a ptali se mě, jestli to je povolené. Tak ne asi. Miluju lidi, kteří tomu rozumí asi tak jako já matice, ale dělají ze sebe hrozně důležitý.

A když jsme psali opisy, v učebně nás "hlídala" taková miloučká paní, která vážila tak aspoň 300 kilo (paradoxně se jmenovala Anděla), byla naprosto neuvěřitelně trapná tím, jak pořád těm velkým lidem při projevech skákala do řeči a opravovala je ... nám tu soutěž ani neodstartovala, tak jsme se postupně přidávali k lidem, kteří už psali. Potom tam začala nahlas s nějakou holkou cosi řešit, tak jsem jí nasraně řekla, ať je zticha. Nebyla. Tak jsem jí to řekla znova, že prý jinak budu zlá. Tak ztichla.

A potom se usadila k počítači a (omylem) na plné pecky pustila nějaké šílené video (přičemž já měla bedny hned vedle sebe). Asi hodinu jí trvalo, než to vypla, tak jsem se jí, ještě víc vytočená, při psaní zeptala, jestli si jako dělá prdel?! A ona, že si "nedělá prdel ani z plastelíny". WTF?!
Nicméně Anděla neanděla, ten adrenalin mě nějak vyburcoval a já napsala svůj óóó the biggest record ever, respektive 614 čistých za minutu. Tak jsem z toho měla fajn pocit, jenže Karin mě převezla a napsala ještě o dva úhozy víc. Co už :D.

Kdybych nepodělala třetí opis, mohla jsem ji dát, jenže ... no jsem to prostě já, že. Takže jsem v kombinaci druhá, jednou i první, třetí, v korektuře pátá ... Jako družstvo jsme to vyhráli, jsme prostě dream team, no. Dostala jsem fakt supr dárky - kšiltovku, ve které vypadám jako totální asshole, čtverečkovaný blok, karabinu na klíče s kompasem a stříbrný pánský náramek. Nutno podotknout, že Karin i B., která byla třetí, dostaly krásný stříbrný dámský přívěšek. Ale Milému se ten náramek moc líbí a tak jsem se rozhodla, že až s ním po těch čtyřech týdnech konečně budu, mu jej věnuji.

Ještě před cestou domů jsme se s našima stavili na nákup, koupili mi supr čupr helmu, brýle a boty na snowboard. Včera jsem to všechno byla vyzkoušet, a je to dobrý. Teda až na prkno, který měním s bratrem, protože je na mě moc dlouhý.
Včera, respektive dnes, jsem si taky asi osum hodin povídala s Milým přes Skype a když jsem to ve dvě ráno vypnula, byla jsem úplně hotová. Učení jsem pochopitelně stále odkládala a odkládala, až už jsem to prostě nesthila.

Jinak jsem píšu s Princem, dokonce ho mám už i na fejsbůku (ha, ha) a vůbec nic to se mnou nedělá.
Jsem prostě dobrá, no.

Juno

PS.: Tuhle písničku si fakt užijte, stejně jako název článku, však víte, že já českou hudební scénu nijak zvlášť nepodporuji ... ale tohle se mi líbí. Moc líbí.

Mandrage - Šrouby A Matice

7 komentářů:

Independent řekl(a)...

No jo, krásná písnička :) Mandrage mám ráda, ty texty, hudba.. :)

Eraser. řekl(a)...

ano, jsou.
:)
náhodou, být bad girl je fakt cool.

slečna L. řekl(a)...

ta písnička je parádní, i když jsem jí po prvním poslechu nesnášela. :D

bože, já byla v sobotu na trojitých 18tinách, tak doufám, že se nebudou moji kámoši chovat od pondělka nějak dospěle. bože! :D

jinak Ti závidím to psaní, já píšu sotva 2 prsty na klávesnici.. :D

pavel řekl(a)...

Pod sukni ti nespíš sahá Milánek, jak se zdá. :D

Eraser. řekl(a)...

moje :)

Eraser. řekl(a)...

:) thank u.

Markéta Trpišovská řekl(a)...

Na mém blogu právě probíhá giveaway, třeba se budeš chtít zúčastnit http://marketatrpisovska.blogspot.com/