pátek 13. ledna 2012

It's been a hard day's night

Jsem unavená.
Jsem tak unavená, že když jsem se včera kolem půlnoci učila matiku a hlavu si podpírala rukou, párkrát mi ta hlava prostě spadla a já sebou jebla do stolu. Thank God za můj měkkoučkej chlupaťoučkej župan. A dneska ráno bylo prostě prakticky nemožné nechat oči otevřené.

Ale jinak pohoda.
Ve středu jsem si udělala volno, protože jsem - stejně jako mamka, Milý a bratr chytla jakousi rychlo střevní chřipku a zvracela i z rohlíku a coly. Tak jsem se aspoň vyspala, poprvé a naposledy za tenhle týden. A potom ve čtvrtek jsme psali celohodinový test z chemie. Let's be polite, náš pan profesor je trochu mimo. Z chemie letos neumím vůbec nic (doslova, osobně takový ty pipky "oooo božeee já to neumííím, úplně jsem ten testík pokazila, dostanu nejlíp za 4!!!!", co potom samozřejmě dostanou přinejhorším 1-), byť jsem chemii kdysi měla ráda. No ale on nám poradil, že až budeme mít hotový jeho otázky (ke kterým jsem jen inteligentně psala, jak to nechápu a tak), tak ať píšeme, na co si z chemie vzpomeneme. A tak jsem si vzpomněla na loňský rok a psala jsem tam že z teflonu se vyrábějí pánve a jiný sračky.
Ale snažila jsem se, fakt že jo.

Nesnáším, jak se všichni ptají, proč jsem taková naštvaná a co se stalo a tak (když se ale doopravdy nestalo nic), jenom, když se zrovna nesměju pitomostem.
Poslední dobou si připadám hrozně stará.
Myslím, že to tak nějak začalo ve Francii, se všemi těmi hloupoučkými slečnami. Mimochodem, včera jsem obdržela nějaké fotky - jako třeba tu, jak jsme tam všichni, včetně režiséra, hlavních hrdinů, našeho skvělého Marca a tak.

Chybí mi, jak jsem byla princezna. Nebo Marilyn, to máte fuk.
Strašně moc mi to chybí.
Hele, já na to nechci jenom tak zapomenout. Hrozně ráda bych zase hodila řeč s předníma francouzskýma hvězdama, Marcem a tak. A ještě radši bych byla všeho toho zmatku zase součástí. Tu fotku si nechám zarámovat, už mám vymyšlený, kam si ji pověsím.

Jinak můj předešlý víkend byl tzv. absolutely perfect.
Přijel Milý, nacpal mi sníh pod bundu a za krk a tak a stopy a otisky postav, které jsme v neděli zanechali ve sněhu, tam jsou dodnes. Podařilo se mi ho přesvědčit, aby mi tu (opět) nechal svou košili. Takže mi teď pokoj voní nejkrásněji na světě.

Tento víkend přijedou známí, takoví ti, co s nima jezdíme na dovolené a tak. Když jsme byli malí, spolu jako děcka jsme si i rozuměli, ale teď, když jsme spolu, se akorát tak koukáme na Buffy the Vampire Slayer (kdo přede mnou někdy řekne "zabíječka upírů", jak to nějaký debil přeložil, toho asi taky probodnu kůlem). Přesto moje nejoblíbenější dítě je malý (kolik mu může být? 11?) Angličan David, kterej je fakt rozkošnej, když se u scének s jedním hnusným upírem křečovitě tulí k mojí ruce. Taky je naprosto úžasné pozorovat tu změnu v přízvuku a barvě hlasu, když mluví se svým anglickým otcem a českou matkou.
Fakt je, že ten ale pravděpodobně nepřijede.

Budeme tady slavit "Silvestra". No aspoň, že to je u nás, i když ty dvě malé kozy (už je jim tak 13, ale já za to fakt nemůžu, že se stále chovají, jak kdyby jim bylo pět - tedy až na tu starší, která zrovna dospěla do ještě horšího období. Nikdy nezapomenu, jak jsme loni byli u moře a jednou jsme jeli autem a ona svou lysou nohu ležérně položila na palubní desku (seděla pochopitelně vepředu, protože vzadu sedí jen ti největší lůzři a tak) a začla achovat nad tím, jak si musí nutně oholit nohy. A potom se začala ptát, jestli už budeme u moře, aby si mohla udělat manikúru (jako že jí to ta sůl zlepší nebo co). Nevím, jestli je horší tohle všechno nebo to, že nosí moje starý oblečení.)

Ale to je jedno.
Nicméně v pondělí píšeme pololetku z matiky a já po zkušenosti, kdy jsem se na test učila osum hodin, a stejně mi tak o půl bodu nebo tak nějak utekla dvojka, na to nijak zvláť skutečně už učit nehodlám. Fuck math, do art! 

Mimochodem, zrovna jsem dočetla e-verzi třetího dílu Mediátora a už se nemůžu dočkat, až se vrhnu na další. Což mě přivádí ještě k jednomu: V sobotu jsem viděla film Nowhere boy z roku 2009 o Johnu Lennonovi (hraje ho fakt řízek, kterej sice vypadá spíš jako mladej Elvis než mladej Lennon, ale to je fuk). Strašně moc se mi to líbilo. A při nekonečných duchaplných myšlenkách na to, proč nemůžu být výše i níže zmíněná Suze, mě v souvislosti s tímto:

... napadá toto: "Why couldn't God make ME Susannah?" "Because he was saving you for Caroline ..."
Tak to určitě.
Ha ha ha.

Juno

6 komentářů:

slečna L. řekl(a)...

mám hrozně ráda Tvé články. :) mají takovou "jiskru" a vždycky jsem posmutnělá, že jsem dočetla. :/

jinak si naprosto dokážu představit ty 13tileté známé (pipky) - takové nesnnáším.

a absolutely perfect víkend musel být vážně skvělý. mám takové ráda. :)

měj se hezky a pořádně se vyspi. ;)

christie. řekl(a)...

Miluiju ty "Určitě dostanu pětku" lidi! :D
Doufám, že ta chemie nakonec nedopadne tak špatně. ;)
A máš pravdu - on faykt vypadá spíš jak mladej Elvis. ;) Na ten film se musím mrknout. ;)

Eliška řekl(a)...

Perfektně jsi to napsala! :) Taky teď mám období, kdy se mě všichni ptají, co je, a ono nic není :D
Ty lidi taky miluju :D
A vůbec! :D

slečna L. řekl(a)...

Ještě jsem zapomněla dodat, že jsem ta "Dostanu pětku, béé" :D

Jinak kniha s citáty se jmenuje "Štěstí pro každý den (v podtitulu je napsáno 366 pozitivních myšlenek)". :)

pavel řekl(a)...

V jednom jsme na to stejně, i když trochu jinak. Mám tu taky noční košilku mojí lásky a krásně voní. Jsme holt fetišisté. :D

Independent řekl(a)...

Jsem tak úplně vyčerpaná... :) Nuže popřejme si hodně sil a štěstí :D

Mimochodem, ty letos taky maturuješ, nebo máš ještě čas?? :)